Oddechla si, když konečně zastavila auto u domu. Vypnula motor, ale ještě chvíli zůstala sedět. Rovnala si myšlenky. Na jednu strana byla ráda, že se konečně vymanila z prostředí plného negativní energie. Strávit v něm delší dobu by bylo pro ni psychicky náročné. Na druhou stranu cítila potřebu svou dceru v těžké životní chvíli podpořit. Jako matka byla přesvědčená, že její dcera by nikdy neudělala nic špatného. Ale přesto se do její mysli opakovaně vkrádala otázka, zda Lada přece jen nemohla vytušit sebevražedné úmysly svého muže a zasáhnout. To, s čím se jí v nočních rozhovorech svěřovala, naznačovalo, že i ona si klade podobné otázky. I když určitě ví, že jakákoliv odpověď už na skutečnosti nic nezmění.
Povzdechla si, vystoupila z auta a dost razantně zabouchla dveře. Jakoby tím své vtíravé a nepříjemné myšlenky chtěla zahnat. Tenhle dům, jehož okna teď radostně svítí do podvečerního šera, je její domov. V obývacím pokoji nikdo nebyl, i když se tam svítilo na plné pecky. Ale slyšela hlasy z kuchyně a přes matné sklo viděla pohybující se osoby. Petr s Martinem chystali večeři.
“Vida, pár dní tu nejsem a už mám v kuchyni zastání.” pozdravila je z vesela. Oba sebou trhli, jakoby dělali něco nepravého a téměř synchronizovaně se otočili.
“Vítej doma. Dohodli jsme se, že si dnes uvaříme pořádný chlapský guláš.” vysvětloval Martin. Báječná vůně jeho slova potvrzovala.
“Marti, konečně jsi tady.” řekl Petr tišeji a objal ji. “Už se mi hodně stýskalo.” zašeptal jí do ucha a nepouštěl ji z objetí. Martin se takticky vzdálil.
“Vždyť jsme se skoro tři týdny neviděli. Vypadáš dobře.” navázala Marta a trochu zaklonila hlavu, aby mu viděla do obličeje. Pohladila ho po vlasech. Užívala si Petrovu blízkost, dodávala jí klid a jistotu.
“Výsledky testu mám negativní. A je mi už opravdu líp. Dnes jsem dokonce tak pozitivní, že jsem se s Martinem pustil do vaření. Oba jsme dostali chuť na něco pořádného. To je také dobré znamení, ne?”
Nemohli se od sebe odtrhnout. Až po chvíli je vyrušila Sofie. Dozvěděla se, že se babička vrátila a vypátrala ji v kuchyni. A bez zábran si babičku zabrala pro sebe. Chrlila na ni překotně spoustu informací o svém novém bratříčkovi. Snad aspoň večer budeme s Petrem sami, pomyslela si Marta v duchu.
Lenka s Danielem přišla do jídelny až v okamžiku, kdy už všichni dojídali. Daniel se před chvílí probudil a plakal. Musela ho nejdřív nakojit a přebalit. Teď už zase spokojeně dřímal v šátku na Lenčině hrudi. Byl samozřejmě roztomile maličký a ještě trochu vrásčitý jako každé čerstvě narozené miminko. V šátku se určitě cítil bezpečně, protože tam vydržel v klidu po celou dobu, kdy Lenka jedla. Když se začal znovu vrtět, nabídla Lenka Martě, aby si ho pochovala. Daník byl tak malý, že se jí v pohodě vešel na dvě spojené dlaně. Po chvíli drobných rozpaků ho Marta sedící na pohovce opatrně přitiskla na svá prsa. Daník zaregistroval změnu, trochu se protáhl a změnil polohu. Marta se cítila nezvykle, vnímala jak se vrtí, jak krásně voní a hřeje i jak mu tluče srdíčko. Vítej Danieli, snad tě čeká krásný život, rozmlouvala s ním v duchu. Když se jí Daník po chvíli začal intuitivně drobnou ručičkou dobývat do výstřihu, vrátila ho radši mamince. Musí si ještě vybalit své věci a má v plánu se také osprchovat.
Sprchovala se dlouho a poté si celé tělo pečlivě natřela hydratačním mlékem. Tenhle přípravek měla ráda, protože jí přinášel příjemnou svěžest. I jeho vůně byla nevtíravá a velmi jemná. Přehodila přes sebe pouze župánek a vlezla si do postele. Původně si myslela, že Petr přijde nahoru a zastihne ji ještě v koupelně. Nebyl tak rychlý. Vzala si tablet s úmyslem, že využije volnou chvilku na kontrolu došlých emailů. Jak těch osobních, tak těch firemních. Naštěstí nenašla nic zásadního, na co by musela ihned reagovat. Víc ji teď nezajímalo. Položila tablet vedle sebe na polštář. Petr si svoje lůžkoviny přestěhoval z atelieru zpátky do ložnice, tak kde tak dlouho je? Asi si musela na chvilku zdřímnout, protože se probudila až v okamžiku, kdy ji Petr něžně líbal na čelo. Objala ho kolem ramen, aby jí byl blíž, ale Petr se naopak odtáhl a posadil se na posteli. Evidentně chtěl něco říct, ale zatím mlčel. Marta už skoro pochopila. Dneska nic nebude. Ale proč? Po trapně dlouhé chvíli z něj vydolovala informaci, že má tam dole nějaký zánět a navíc musí každou chvíli na malou. Prý mu to začalo ještě při covidu, ale doufal, že to nějak samo přejde! To Martu rozhořčilo. Nemusí nikam chodit, doktorku má doma, ale mlčí. Ale Petr rozhodně odmítl se s takovým intimním problémem svěřovat své dceři. Nakonec ho Marta dostrkala ke slibu, že zítra místo do práce vyrazí rovnou ke své obvodní lékařce.
Marta se během noci několikrát probudila, asi vždycky, když Petr šel na toaletu. A to si myslela, že se dnes ve své posteli konečně dobŕe vyspí! Ráno odjela do práce sama s pobolívající hlavou a s neblahou předtuchou, že ji čeká mimořádně perný den. A bylo tomu tak. Všechno se po dvoutýdenní firemní dovolené zase muselo dát do pohybu, a to nebylo vůbec snadné. Kromě Petra chybělo ve firmě ještě pět dalších zaměstnanců. Buď leželi doma s covidem, nebo byli v karanténě. Dispečerka musela během dopoledne kompletně reorganizovat pracovní skupiny. Ze zkušenosti věděla, že není dobré dávat některé lidi k sobě. Ale jak je zkombinovat, aby spolu vycházeli? Postupně se jí podařilo vytvořit čtyři pracovní skupiny a vyslat do terénu. Doufala, že to projde bez následků. Ostatní zaměstnanci zůstali ve firmě, protože objednávek na dnešní den bylo málo. Věnovali se úklidu či údržbě nářadí a úklidových strojů. Organizaci prací na údržbě míval na starost Petr, teď ho musel zastoupit jeho mladší kolega, který se vrátil do práce po prodělaném covidu. A přímo od Marty dostal pokyn, že musí nejdříve přidělit práci zaměstnancům a teprve pak se začít zabývat opravou druhého úklidového stroje. Marta od Petra věděla, že je to hračička. Velmi zručný a šikovný, ale ostatním práci organizovat neumí. A později bude mít příležitost se poradit s Petrem o opravě stroje po telefonu.
Petr však od lékařky nešel domů, ale zamířil do firmy. A šel rovnou do údržby. Tušil, že jeho kolega už bude mít úklidovou mašinu rozebranou a měl potřebu na jeho zásah dohlédnout. Prostě mu to nedalo. A stavil se jen na chviličku, jak večer tvrdil Martě. Když se vrátila z práce domů, našla ho pod dekou na pohovce v atelieru. Měl zvýšenou teplotu, to Marta poznala z jeho nezvykle lesklých očí. A depresivní náladu, to bylo zase zřejmé z jeho řeči. Prý má zánět močových cest, takže dostal antibiotika, nějakou mast a spoustu doporučení. Teplo, tekutiny, klid. A zase má neschopenku. Na kontrolu má jít, až využívá antibiotika. A je mu hůř, než včera. A zda to může být ještě následek covidu, o tom prý nechtěla diskutovat ani jeho doktorka. Prý to neví nikdo. A jemu by stejně nepomohlo, kdyby se to dozvěděl. A bude zase spát v atelieru, aby Martu v noci nerušil svými nočními procházkami. Martě bylo jasné, že ho to sebralo. Nerad stonal a před sebou měl minimálně další týden léčení. To je pro člověka, který nevydrží nic nedělat, strašlivá představa! Ale od Marty se nechal konejšit a hladit jako malé dítě. Jak asi vypadal, když byl malý kluk? A proč ji napadají takové nesmysly? Bude muset něco vymyslet, aby se mu trochu zlepšila nálada. Třeba pomůže ten včerejší guláš, ten bude dnes ještě lepší než včera, protože měl dost času se pěkně rozležet.
Guláš k večeři opravdu trochu zlepšil Petrovo naladění. Ale hlavně mu pomohl Netflix. Martin s Lenkou si k vánocům povýšili jeho předplatné na vyšší level, a tak teď může Netflix využívat i Petr s Martou. Napadlo to Lenku, když se jí Marta v kuchyni svěřovala s Petrovými problémy. Obě věděly, že by Petr měl být v klidu a teple, aby antibiotika zabrala. A oběma také bylo jasné, že je to u něj téměř nemyslitelná kombinace. Lenku napadlo, že by tátu mohla nabídka na Netflixu zaujmout. Aspoň z počátku, kdy to pro něj bude nové. Netflix nabízí spoustu filmů, seriálů i dokumentů, z nichž si třeba něco vybere. A může je sledovat v teple pod dekou na tabletu.kdekoliv a kdykoliv. Marta s Lenkou se shodly, že bude nejlepší, když mu tuto udičku předhodí Martin. Zároveň mu nastaví připojení na tabletu. Martin byl pro a hned vyrazil do podkroví. Ze své mise se vrátil asi za půl hodiny. Ukazoval palcem nahoru. Petr se prý chvíli zdráhal, ale spíš naoko. Pak se začal probírat nabidkou filmů a vybral si jeden, který mu už několikrát unikl. Mohlo by to fungovat!
Další dny už naštěstí nebyly tak náročné. Život Martiny rodiny postupně akceptoval změny a přizpůsoboval se jim. Po večerech měla čas na delší videohovory s Ladou a s Liborem. Zpočátku se ostýchala volat denně, ale když se v pravidelném čase neozývala, stejně dostala výzvu od Libora. Vypadalo to, že i Lada postupně začíná přijímat tvrdou realitu. Marta musela uznat, že to s ní Libor umí lépe než ona. Nelituje ji, nerozebírá ji, ale provokuje ji k návratu do normálního aktivního života. Občas se spolu asi názorově chytnou, ale hned si to vyříkají a jedou dál. Lada prý chodí do práce na plný úvazek, Libor odváží děti do školky a do školy a zase zpět. A odpoledne s nimi ochotně blbne venku na sněhu. A snad se rýsuje i nějaká trvalejší výpomoc s dětmi. Prý nějaká mladá Ukrajinka, kterou nedávno přijali do továrny jako pomocnou sílu. Doma prý vystudovala pedagogickou fakultu a krátce tam pracovala jako učitelka. Přišla sem do Čech za svým bratrem, který tu už žije delší dobu. Lada má v plánu ji příští týden seznámit s dětmi. Chtěla by si ji trochu oťukat, než se rozhodne. A od něj chce mít druhý názor. Vida, konečně starší sestra uznala, že je dobré mít bráchu!
Dnes večer však poprvé k videohovoru nedošlo. Marta jen dostala SMS tohoto znění:
Mami, Jana nebo Mai se u tebe někdy večer zastaví pro moje běžky a oblečení na běžky. Přijedou na víkend sem a užijeme si to trochu na sněhu. Připrav to prosím. Dík.
