Samozřejmě s sebou beru foťák. Zkontroluji stav baterie, teď v zimě se mnohem rychleji vybíjí. Sebou mám i jednu rezervní baterii a zahřívám ji vlastním tělem. V pouzdře na foťák mám i drobnosti poslední záchrany - nějaké peníze (občas na trase doplňuji nějakou tekutinu) a městskou kartu (když se zaloulám příliš daleko, nepohrdnu městskou dopravu). A mobil vše jistí.
Protože bydlím v centru města, často se toulám právě tady. Naštěstí Hradec Králové je město plné parků a různých zákoutí, takže se vždyky dá zvolit nějaká zajímavá trasa. Tentokrát jsem si řekla, že trochu prozkoumám část města na jih od bývalých městských hradeb. Už jsem tam delší dobu nebyla, přes léto tam probíhaly "vykopávky" ( rozuměj rekonstrukce důležité křižovatky). Historická část města vznikla na malé vyvýšenině v klínu dvou větších řek, a tak se do této části města musím dostat přes nějaký most. Máme jich ve městě celkem osm, ale tenhle mám nejblíž.
Pražský most
Pražský most přes Labe byl dokončen v roce 1920 na místě bývalého Pražského pevnostního mostu z roku 1768. Důvodem pro stavbu nového mostu byla nejen nízká propustnost bývalého mostu při povodních, ale i skutečnost, že tento most byl důležitou spojnicí mezi starým městem a v té době nově budovanými čtvrtěmi města podle Gočárova plánu rozvoje města. Výzdobu Pražského mostu (vlajkové stožáry, oblouky s osvětlením a pylony se žárovkami) navrhoval Jan Kotěra. Pro tento most jsou typické i malé kiosky na obou stranách mostu. Jižní kiosek měl skrýt transformátor, v kioscích na severní straně měla být strážnice. Dnes jsou kiosky perfektně zrekonstruované, ale jsou zatím nevyužívané. A pro úplnost ty černé praporky nad mostem mají varovat ptactvo, že tam vedou dráty pro trolejbusy. Dříve se tam občas nějaká ta kachna zranila.
Pokračuji kousek po Eliščině nábřeží podél Labe a za chvíli jsem pod hradbami starého města. Vím, že z tohoto místa je také zajímavý a hlavně méně známý pohled na Bílou věž. Zkouším ji zabrat z různých míst, ale moc se mi to nedaří. Všude překáží zase ty dráty trolejbusového vedení.
Bílá věž
Znovu Bílá běž
Zajímavý strom před jednou z budov na hradbách
Několikrát se zhluboka nadechnu a dám do zdolávání spousty schodů, které se klikatí nahoru v místě původních hradeb. Je to jakási zkratka používaná hlavně místními, když se potřebují rychle dostat do historické části města. Chrám svatého Ducha jsem se pokoušela fotit nesčetněkrát. Je to prostě výzva, pokusit se zachytit tak velký a členitý objekt ze strany vstupu. Je zde minimální prostor k odstupu, a tak to zkouším z nejrůznějších míst a v nejrůznějších pozicích těla. I tentokrát jsem šla do dřepu a udělala další ze svých pokusů.
Chrám Sv. Ducha, v pozadí Bílá věž
Na Velkém náměstí je dnes i uprostřed slunečného odpoledne docela mrtvo. Kdyby tu neparkovala auta, tak by sem snad nikdo nechodil. Vánoční výzdoba je už uklizená, ze spousty restaurací a kaváren jich je otevřeno jen pár. Leden a covid dohromady tomuto podnikání prostě nepřejí. Mířím rychle na Malé náměstí. Mimochodem názvy Velké a Malé náměstí se mi moc líbí. Jsou praktické, výstižné a za žádné politické situace je nebude třeba měnit. Malé náměstí je méně honosné a takové útulnější. Uprostřed u kašny stojí několik lip a pod nimi jsou lavičky k odpočinku. V létě na nich odpočívám docela pravidelně, ale dnes je pouze pár stupňů na nulou.
Malé náměstí
Projdu podloubím a musím si udělat pár fotografií. Geometrii podloubí nikdy neodolám. Ale i tady jsou všechny malé obchůdky zavřené.
Malé náměstí - hotel U královny Elišky a Amátka
Malé náměstí - podloubí
Odcházím z Malého náměstí a dostávám se na jih od původních hradeb. Vím, že zde v prostoru mezi bývalou pevností a řekou Orlice je několik pozoruhodných staveb. Jednou z nich je Vyšší odborná a střední zdravotnická škola. Zatímco průčelí školy z ulice Komenského je přímé, zezadu jsou vidět dvě velká postranní křídla a uprostřed umístěná kaple. Původně to byla Vyšší reálná škola, která byla dokončena v roce 1874. Centrem budovy je pozoruhodné trojramenné schodiště s litinovými sloupy. Za zmínku stojí i to, že si tento objekt pro svůj film Vyšší princip z roku 1960 vybral režisér Jiří Krejčík. Ten použil především prostory učeben, chodeb a hlavního vchodu.
Vyšší odborná a střední zdravotnická škola - pohled zezadu
Na stejné ulici stojí i pěchotní kasárna (též Žižkova kasárna nebo Vodičkova kasárna). Byla postavena ve 2. polovině 18. století jako součást opevnění Hradce Králové. Jsou tvořena čtyřmi budovami seskupenými do tvaru obdélníku o rozměrech 163 x 67 metrů. Jde o největší stavbu bývalé pevnosti, která po celou dobu své existence slouží vojenským účelům. I dnes patří ministerstvu obrany a v objektu jsou sklady a kanceláře. Pro naši rodinu jsou tato kasárna památná hlavně tím, že si tam můj muž odkroutil vojnu. Ale to už je jiná historie.
Pěchotní kasárna - spíš než budova mě zaujaly stíny stromů na její zdi
Od kasáren je to jen kousek k frekventovanému dopravnímu uzlu pod historickou částí města. Naštěstí nikam nejedu, mohu se kochat pohledem na věže chrámu sv. Duch zase z jiné strany.
Pohled na věže Chrámu sv. Ducha od jihu
Ke schodišti Bono publico pouze nakouknu, nedá mi to. Po tomto schodišti chodívám ráda, ale dnes moje kroky míří přesně na opačnou stranu.
Bastiony osvětlující vnitřní schodiště Bono publico spoujicí prostor pod hradbami a Velké náměstí
Na nábřeží řeky Orlice stojí historická budova Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína. Byla postavena v roce 1902 pro chlapecký církevní internát. Biskupské gymnásium zde působí od roku 1992. Pokud svítí slunce, jasně žlutá budova se parádně odráží na hladině řeky.
Biskupské gymnásium
Na dohled od biskupskeho gymnázia na řece Orlici je Moravský jez. Byl vybudován v roce 1956 na místě bývalého jezu, jehož technologie se neosvědčila. Na pravém břehu u jezu stojí elektrárna s dvěma Kaplanovými turbínami. Nad jezem byl vybudován železobetonový silniční most. Přecházím po něm.
Moravský jez
Na křižovatce hned za mostem stojí další historická školní budova. Budova ve stylu architektonické moderny byla postavena v letech 1923 -1924 podle návrhu architekta Josefa Gočára. Původně zde byla Státní odborná škola koželužná (pŕed vchodem jsou stále sochy koželuha a jircháře), později Střední průmyslová škola strojnická a nyní Střední průmyslová škola a Střední odborná škola. A zase ty trolejbusové dráty!
Střední průmyslová škola
Poslední zastavení na této vycházce je v moderním areálu University Hradec Králové, který vyrostl na zelené louce v prostoru mezi řekou Orlicí a fakultní nemocnicí. Předchůdcem university byl od roku 1959 Pedagogický institut, později Vysoká škola pedagogická. Jméno Univerzita Hradec Králové nese instituce od roku 2000. V současnosti je tvořena čtyřmi fakultami: Pedagogickou fakultou, Fakultou informatiky a managementu, Filosofickou fakultou a Přírodovědeckou fakultou. Ráda do univerzitního kampusu chodívám. V areálu jse spousta laviček lákajících k odpočinku, začátkem léta se okolí budov navíc rozzáří růžovou barvou kvetoucích sakur. Moderní architektonické řešení objektů university se mi líbí. Částečně znám i jednotlivé budovy zevnitř, připadají mi nádherně světlé, vzdušné a funkční.
Od univerzitního kampusu to mám domů slabou čtvrthodinku. Stačí mi přejít jeden most přes řeku Labe a za chvíli budu v teple domova.
Na závěr mám dvě hádanky pro koumáky:
1. Dvě z fotografií nebyly pořízeny během mé lednové vycházky. Poznáte, které z nich to jsou?
2. Pokud jste četli pozorně můj text, mohli jste si všimnout, že jsem na své okružní vycházce přešla přes tři mosty. Dvakrát přes Labe a jednou přes řeku Orlice. Jak si vysvětlíte, že jsem nemusela přejít dvakrát přes Orlici, abych se dostala domů?
Zdroje informací:
www.hradeckralove.org, www.turistika.cz, www.wikipedie.com
