Tu situaci zná hodně lidí. ‚Co mi to jen připomíná?‘ říkají, když cítí nějakou vůni. Nemusí jít zdaleka o parfém, často se to týká určitého druhu jídla, konkrétních květin, nějaké situace. Stává se, že se člověk dostane na určité místo a najednou má pocit, jako by tam už dříve, kdysi byl, protože cítí vůni, která mu něco připomíná. Jako by ho přenesla desítky let zpátky. Do dílny k dědovi, kde byl cítit určitý druh lepidla. Do kuchyně, ve které máma míchala karamel. Nebo na vesnici, ve které trávil prázdniny a pekelně v ní smrděl hnůj.
Když přijde řeč na toto téma, většina lidí si uvědomí, že skutečně má s dobou dětství či mládí spojené určité pachové vjemy.
„Vybaví se mi půda na letním bytě, která voněla senem a dřevem. Milovala jsem vůni starého prachu, který tančil v paprscích slunce,“ říká spisovatelka Halina Pawlovská. Krásna na toto téma mluvil i herec Stanislav Zindulka. „Dětství jsem trávil v podkrkonošské Jilemnici, takže si na tu dobu vzpomínám vždy, když cítím vůni trubiček. Ovšem žádné nevoněly tak jako ty jilemnické, které pekla moje teta,“ vyprávěl.
Existují studie, podle kterých je vizuální paměť kratší než paměť čichová. Zatímco obrazy, tedy to, co jsme viděli, si po čase údajně vybavujeme čím dál hůře, paměťové vjemy v nás přetrvávají déle a ovlivňují výrazně podobu našich vzpomínek na určitá místa, čas a situace. Někdo umí této skutečnosti geniálně využít, čehož je důkazem například Thierry Mugler, autor parfému Angel, který se stal jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších vůní na světě. Mnoha lidem ten partém připadá divný, protože není květinový, není ovocný, je zkrátka jiný, než parfémy bývají. Jeho tvůrce tvrdí, že ho k vytvoření této kompozice přivedl fakt, že velmi často vzpomíná na vůni, která ho provázela dětstvím. A sice, na babiččin jablečný závin. Možná je to vysvětlení, proč si ho lidé po počáteční fázi překvapení tolik oblíbili – připomíná jim i jejich dětství.
Psycholog Václav Mertin potvrzuje, že zachování si určitých čichových vjemů z dětství je důležité. „Jen si vzpomeňme na vůni Vánoc, jak si ji pamatujeme z dětství. Mnohdy si ji pamatujeme více, než jaké dárky jsme kdy dostali pod stromeček,“ říká.
V souvislosti s tím, jak vnímáme různé pachy a vůně, proběhl zajímavý experiment v Paříži. Jedna firma tam před časem vyvinula sérii vůní, které nazvala vůně historie. Nešlo v podstatě o vůně, jako spíše o zápach, ve kterém dříve lidé běžně žili a údajně odpovídala tomu, co kolem sebe cítili obyvatelé Paříže v osmnáctém století. Takže směs odpadků, výkalů, těžkých parfémů, koželužských výroben. Většina lidí se nyní téměř pozvracela, když si k lahvičce s tímto pachem přičichli. Autoři pokusu se tím snažili dokázat, že se lidský čich přizpůsobí prostředí, které ho od narození obklopuje.
Těžko říct, co budou za vůni dětství považovat dnešní děti, protože většina domácností je nyní zahlcena různými umělými vůněmi, čistícími prostředky, dezinfekcí. Čím dál méně dětí zná vůni čerstvě posečené trávy nebo čerstvě upečeného chleba. I vůně, které si pamatujeme z dětství, totiž naznačují, jak hodně a jak rychle se svět mění.
