Na začátku prosince jsem dostala od známých kachnu z domácího chovu. V duchu jsem zajásala. Mám o starost míň, na vánoce se hodí. Mělo to ale jeden háček. Byla moc velká. To by nevadilo tolik, jako že byla zmrazená. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost, protože do mrazáku se vešla. Když jsem ale pár dnů před Štědrým dnem začala řešit, co kdy bude k jídlu, přišla jsem na to, že tak velký pekáč nemám. Kupovat se mi ho nechtělo, protože se věcí spíš snažím zbavovat než další zbytečnosti kupovat. A navíc budeme na ni jen 3.
A tak jsem dostala nápad: cirkulárka nebo sekyrka. Sekyrku mám, ale špalek v paneláku fakt nemám. Naproti v rodinném domku bydlí kamarád Pepa a má obojí. Žhavím telefon. „ Ahoj Pepo, mám na tebe jednu prosbu. Co děláš zítra odpoledne?“ Vyložila jsem mu situaci a konverzace pokračovala: „Ve čtyři jdu na tenis.“ Já na t : „To pak už je tma, co před tenisem?“ Pep: „Nevím, v kolik přijdu z práce, ale tak přijď teď.“ Já na to: „Vždyť je tma jak v pytli.“ A Pepa kontruje: „Máme čelovky, ne?“
A tak jsem vzala sekyrku, kachnu, hadr na špalek, čelovku a vyrazila jsem. Stojím za plotem a skrz laťky vidím blížící se dvě světýlka. Pepa má posilu, za ruku vede osmiletou vnučku a v druhé ruce má sekyrku. Prý ať se taky pobaví. Akce začíná. Dám na špalek hadr, aby si kačenka nezadřela třísku. Myslela jsem si, že se Pepa 3x rozmáchne a bude to. Je to chlap jak hora a sílu má za dva. Ale kachna není polínko. Rozmáchnout se moc nemohl. Sotva jsme na kachnu viděli a bylo riziko že mě trefí taky. Musela jsem ji držet, jinak by odletěla a my bychom ji v té tmě asi nenašli.
A tak seknul asi 20 x do půlky kachny, pak jsme ji otočili prdýlkou ke mně a sekal znovu. A pak ještě obrátit na bříško a dorazit ji z druhé strany. Drobky kolem špalku jsme schválně nechali na zemi, ať z toho kočky tulačky taky něco mají. Poděkovala jsem za spolupráci a s úsměvem na rtech jsme se rozešli. Zase jednou se dobrá věc podařila.
