Na připomínku příchodu přislíbeného Mesiáše se v kostelích stavějí betlémy, tradiční jsou také vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled. Boží hod vánoční je vedle Božího hodu velikonočního neboli Zmrtvýchvstání Páně největším křesťanským svátkem v roce.
Památka narození Páně se slavila 25. prosince zpočátku jen v Římě, od sedmého století se oslava stala součástí liturgie celé západní církve. Východní církev světila od čtvrtého století slavnost Epifanie neboli "slavné zjevení se Božího Syna v těle". Tento byzantský svátek Narození Páně připadal na 6. ledna.
Název Boží hod vánoční vznikl zřejmě proto, že v tyto dny věřící častěji navštěvovali kostely a přistupovali četněji ke svatému přijímání – slavili tedy "duchovní hody". Také na stole se objevovala hojnost různorodých pokrmů a každý se mohl najíst do sytosti.
O narození Ježíše se píše jen ve dvou evangeliích – Matoušově a Lukášově. První vypráví o mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit poté, co je k tomu vyzval anděl.
Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Dříve byla zapovězena v tento den práce. Někde se prý ani nestlala lůžka, a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.
