Mám rád ty krátké chvíle
kdy černé měníš v bílé,
mám rád hodiny žití s tebou,
smutný jsem z odloučení,
bílé zas v černé mění,
stále jen buď, a možná nebo.
Mé rty již po tvých touží,
ruce své do tvých vložím,
v kratičké chvíli co jsme spolu,
vrátí nám léta zpátky,
i když jen na čas krátký,
slétneme z výšky zase dolů?