Jasným důkazem této svaté pravdy je fenomén ženami bohužel dosud nepochopený a často dokonce opovrhovaný – totiž fotbal. Ne, milé dámy, neklaďte si teď dlaně na čelo, my to taky neděláme, když vy vytřeštěně zíráte do výloh s kabelkami. Prosil bych o drobeček empatie, třeba v sobě vyškrabte vzpomínku na okamžik, kdy jste si nás pustily do srdíčka. Už tenkrát jste přece musely tušit, že si do života zvete odlišný živočišný druh. Když doma chováte ještěrku, víte, že potřebuje teploučko, pokud si držíte třeba kondora, je vám jasné, že se občas musí prolétnout v nebeských výšinách. No a máte-li chlapa, smiřte se s tím, že má v psychice zakódovaný fotbal.
Vysvětlení je jednoduché. Hraje tým proti týmu a chlap je zvíře smečkové. Nemusí se moc špekulovat, kdo je nepřítel, protože ten má jinej dres. Pravidly je zakázáno používat při hře ruce, což nám naprosto vyhovuje, neboť většina z nás je na manuální práci líná (výjimky symbolizuje brankář, kterej na balón sahat smí). Ale hlavně: každý lidský samec je už jaksi geneticky na fotbal odborníkem! Ať už ho sám hraje, nebo sedí v hledišti, nebo na něj čumí v televizi. Kdykoliv se v jakékoliv porodnici světa narodí chlapeček, přichází na svět další fotbalový expert, ne-li přímo potenciální trenér všech mužstev světa.
Ale mluvme o aspektech duchovních. Fandění určitému fotbalovému klubu je u chlapa vlastně projekcí touhy po čisté lásce. Po lásce stálé, bez komplikací, nástrah a excesů. Po lásce upřímné, nenáročné a tolerantní. Fotbal také dává našim širokospektrálním srdcím možnost mít hned několik lásek souběžně, aniž by to bylo nemorální, nebo aniž abychom to snad dokonce museli tajit. Se zárukou, že se mezi sebou neporvou, že od nás nežádají, abychom si pamatovali datum seznámení, že se na rande dostavují přesně, že nemají otázky typu „kde jsi byl?“, „máš mě rád?“ či „proč sis nevzal čistý ponožky?“.
Citové a emoční základy má i samotný výběr našich fotbalových lásek. Lidský samec je od přírody šelmou teritoriální. Miluje svůj rodný región, proto si většinou navždy do srdce uloží mužstvo z vísky či města, resp. jeho části, kde žil v časech malin nezralých, případně malin dozrávajících. Časem k tomu postupně přibývají další týmy, které dokážou něčím rozeznít struny loutny mužského fotbalově roztouženého nitra. Chlap při milování svých manšaftů také realizuje přirozenou touhu (a schopnost) vynášet absolutní pravdivé soudy a stanoviska o všem ve vesmíru. Ženy asi nikdy nezažijí tu rajskou duševní rozkoš, jakou nám poskytne třeba hospodský rozbor utkání Manchester United versus Real Madrid. To sladké uspokojení, že jsme přesně vyhodnotili, v čem každý z těch dvaadvaceti multimilonářů pobíhajících po hřišti chyboval a v čem nikoliv. Shrňme to: Každej kvalitní psychiatr musí potvrdit, že fotbal je pro muže psychoelixírem podporujícím jeho osobnostní integritu.
Proč o tom všem hovořím? Tento text by měl být apelem lidským i politicko-společenským. Ten lidský míří k ženám a dívkám: Schvalte svým samcům fotbal! Slibte jim už před svatbou (a při obřadu to nahlas zopakujte), že mají navždy fotbalovou svobodu! Vyslechněte alespoň občas jejich referát jak to Sparta nebo Baník nebo Dolní Lhota nebo Liverpool blbě/krásně válí, a pochvalte, jak tomu úžasně rozumějí! Vyvarujte se formulací „blbej fotbal,“ „vypatlaní čutálisti,“ „aby ses z tý pitomý Slávie nepodělal“ a podobně. Odměnou vám bude naše ještě horoucnější láska a k vánocům vám třeba koupíme ještě dražší kabelku.
A ty státe, vládo, parlamente, na tebe apeluji: Okamžitě zřiď ministerstvo fotbalu! Poruč veřejnoprávní televizi, ať vysílá nejmíň jeden fotbal denně – nejlépe odpoledne od půl šesté, abychom ještě stihli jít to prodiskutovat s klukama do restauračního zařízení. Neprodleně zaveď, že pivo a párek na fotbalových stadiónech bude zadarmo, resp. že bude chlapům placeno ze zdravotního pojištění. A v Bruselu prosaď, ať tak učiní všechny státy Evropské unie! Ámen!