Narozeninové dárky bývají různé, chtěné i nechtěné, k radosti i ke zlosti. K mým letošním narozeninám jsem vyhlásila STOP jakémukoliv novému přístroji do domácnosti (těch mám opravdu tak akorát, dost.)
Naproti tomu mi radost udělal dárkový poukaz na vyhlídkový let, ale podzimní počasí mi nepřeje. Podle pilota se vyhlídkové lety nedají uskutečnit pro silné vzdušné proudy (já bych řekla, že fičí jak na strništi). Takže tento dárek si vyzvednu později. Ideálně v krásně slunečný zimní den, kdy příroda bude pocukrovaná čerstvým sněhem.
A pak přišla sobota 6. 11., a my jeli na výlet. Syn nám dělal panského kočího a jelo se do malebného městečka v podhůří Beskyd Štramberku. Tam už na nás čekala druhá část naší výpravy: vnoučata a snacha.
Štramberk
Nikdy jsem v tomto městečku nebyla a řeknu vám, byla jsem uchvácena jeho krásou, rozmanitostí a nevšedností, malebnými uličkami i dřevěnými roubenkami. Přijměte, prosím pozvání ke slunečné listopadové procházce.
První zmínka o hradní vsi pochází z první poloviny 13. století. Ovšem místo bylo osídleno daleko dříve „území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyních Šipka a Čertova díra (dnes již zasypaná). Zbytky sídliště a kosterní pozůstatky člověka neandrtálského pocházejí z doby asi 40 000 let před n. l. Další archeologické nálezy jsou z mladší doby kamenné (asi 3 000 let před n. l.) a mladší doby bronzové ( asi 800 let před n.l. ), kdy vzniklo na Kotouči hradisko.“
(citace: https://www.stramberk.info/o-meste/historie-osobnosti/
Z historie ještě doplním, že 4. prosince 1359 markrabě moravský Jan Jindřich Lucemburský vydal Štramberku zakládací lokační listinu, jenž se dochovala do dnešních dnů.
Tato listina byla zárukou mnohých výsad a výhod pro město i jeho obyvatele:
- právo mílové (v okolí 1 míle nesměl nikdo provozovat řemesla, která byla provozována ve městě
- právo várečné (vaření piva v městském pivovaru. Dnes se zde vaří kvasnicové pivo Trubač)
- právo prodávat maso a péci chleba
- právo městské (stanovovalo v čele města rychtáře s dědičnou rychtou a konšely)
Každé úterý se ve městě konal trh. Důležité bylo pro město i osvobození od všech poplatků a dávek markraběti.
V této době byla většina obyvatel nekatolického vyznání a hlásili se k českobratrské církvi. Po Bílé hoře se město dostalo do držení jezuitů a nebylo ušetřeno ani válečných útrap v době Třicetileté války.
Přeskočíme pár století, kdy se obyvatelstvo městečka živilo především vykonáváním řemesel a obchodem a okrajově také zemědělstvím.
V roce 1880 nalezl profesor K. J. Maška z Nového Jičína archeologický nález mimořádného významu. Tímto nálezem bylo nalezení části dolní čelisti neandrtálského dítěte na území města, tzv. šipeckou čelist.
Charakteristickou a všeobecně známou dominantou Štramberka je válcovitá gotická věž zvaná Trúba, která se vypíná nad městem ze zachráněných zbytků štramberského hradu - Strallenbergu. Dnes Trúba slouží jako rozhledna a je z ní krásný výhled do celého kraje.
Od roku 1969 je město Štramberk městskou památkovou rezervací. Ve strmých uličkách města se jako klenoty vypínají roubené chalupy z 18. a 19. století.
Víte, že
- od roku 1660 se zde koná na Horu Olivetskou pouť na paměť vítězství štramberských křesťanů nad tatarským vojskem v roce 1241, Tataři svým pobitým protivníkům utínali uši a posílali je svému chánovi
- poutníkům se podávalo medové pečivo tzv. štramberské (tatarské) uši, jenž jsou široce známé a oblíbené i v našem věku
- z Nového Jičína vede na vrch Kotouč (Hora Olivetská) křížová cesta, jenž měří 8,5 km a touto délkou je nejdelší u nás
- v roce 1938 byl převážně český Štramberk zabrán do sudetského území a v říjnu téhož roku byl obsazen německým vojskem
- 6. května 1945 bylo město osvobozeno
- Trúba je vysoká 40 metrů a má průměr 9 metrů
- v současnosti ve městě žije asi 3 500 obyvatel.
Historické údaje jsem čerpala z:
https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/severni-morava-a-slezsko/beskydy-a-valassko/stramberk
https://www.stramberk.info/o-meste/historie-osobnosti/) Na tomto webu najdete nejen podrobnou historii města, ale také třeba báje a pověsti.
Do Pamětní knihy města Štramberka zapsal začátkem 30. let 20. stol. kronikář Augustin Raška 11 pověstí o Kotouči, zaznamenal je ve druhé pol. 19. stol. podle vyprávění své babičky.