Je neděle 10.10.21, jsme po dobrém obědě a já přemýšlím, kam bychom vyrazili. Venku je od rána nádherný den, nebe modré bez jediného mráčku a slunce se ještě z posledních sil snaží poskytnout lidem trochu svého tepla. A tak není divu, že mě napadla, jak jinak, Milada. Tentokrát jsme chtěli zkusit příchod k pláži. Jenže tenhle nápad měla spousta dalších lidí, takže parkoviště vypadalo jako v plném létě. Zaparkovat se naštěstí dalo, tak jsme vystoupili z auta a přidali se k ostatním výletníkům. Naštěstí je plocha kolem jezera opravdu velká, samozřejmě, že se lidé potkávají, ale Václavák to není.
Na tuhle stranu Milady moc nejezdíme, proto jsem byla zvědavá, co je tu nového. No, abych pravdu řekla, tak celkem nic. Pár dřevěných atrakcí, šlapadla v podobě labutí, mimochodem ta byla moc pěkná, dva zavřené stánky. Musím uznat, že bylo všude uklizeno, kromě několika opalujících se návštěvníků se nikde nic nepovalovalo. Na prohlídku jsme si tentokrát vybrali dlouhý kamenný násep, já tomu říkám pier, tam jsme ještě nebyli. Na jezeře jsou umístěny velké dřevěné kostky (odborný název neznám), které slouží vodním ptákům. Na té nedaleko náspu byla spousta černých volavek, násep je kolem porostlý rákosím, nánosovými rostlinami a stromky, ale dojít se dá až na konec.
Modré nebe nad vodou se v jezeře nádherné odráželo, slunce hřálo, lidé byli vstřícní, když jsem si chtěla pohladit a vyfotit jejich pejsky, klid kolem byl jako balzám na duši, nikde nikdo nekřičel. Barevné stromy dávaly na odiv své listy, podzim se ukázal ve své nejhezčí podobě. Odjížděli jsme spokojeni a shodli jsme se na tom, že nám tento výlet udělal moc dobře.
Zvu vás na podzimní barevnou fotoprocházku po místě, které stojí za návštěvu a Jezero Milada to stoprocentně splňuje. Krásný podzim všem.