Podzimní křest knih
Příprava litoměřického knižního festivalu začala už na jaře tohoto roku. Hlavním iniciátorem bylo místní nakladatelství Continual Progress, za spoluúčasti Klubu tvůrčího psaní LiPen a města Litoměřice. Počátkem května jsem byl osloven majitelem a zároveň šéfem nakladatelství, panem Ospalíkem, který dostal informaci od lektorky klubu LiPen o mých literárních aktivitách. Od této chvíle se další události vyvíjely velmi rychle. Nabídka byla pro mne výhodná, neboť celá akce probíhala za finanční spoluúčasti města. Zúčastnil jsem se jí svou jubilejní desátou knihou, kterou byl cestopis „Střípky z domova i ze světa“.
V průběhu května a června jsme doladili s nakladatelstvím všechny technické záležitosti, dr. Věrka Ježková provedla jazykovou korekturu a 7. července jsem si vyzvedl hotové knihy v nakladatelství.
Nyní už zbývalo připravit vlastní obřad křtu. V rámci festivalu vyšlo celkem pět knih od čtyř autorů. Požádal jsem svého klubového kolegu, spisovatele dr. Chmelaře, aby se ujal křtu těchto vydaných knih. Ostatní náležitosti zajistil, s velkou erudicí, šéf nakladatelství pan Ospalík.
Slavnostní obřad křtu proběhl 22. září v městské knihovně K. H. Máchy, za účasti starosty města Mgr. Ladislava Chlupáče, vedení knihovny, zástupců Klubu LiPen a pochopitelně veřejnosti. Celou akci uvedl šéf nakladatelství Continual Progress pan Ospalík, po něm promluvil kmotr knih, dr. Chmelař, a provedl vlastní křest. Pak se už dostali ke slovu autoři, aby přečetli něco ze svých knih.
Na závěr promluvil i starosta města. Atmosféra celé akce byla výborná a klubovna, kde akce probíhala, byla zcela zaplněná.
Překvapení na samý závěr mi připravila moje starší dcera s manželem, kteří se, spolu s Věrkou Ježkovou, akce zúčastnili. To překvapení mne čekalo ale až doma, kde jsme připravili malou oslavu. Více o tom píše Věrka a celkový obraz celé akce je patrný z fotogalerie pod článkem.
*
Velmi ráda připojuji několik postřehů. Píšu je nezávisle na Jendovi. Takové akce jsem se zúčastnila poprvé. V Praze by mě nenapadlo na podobnou jít. Taky bych neměla kvůli komu. Hezkou budovu knihovny jsem doposud znala jen zvenčí. Moc se mi líbila i uvnitř - do jejích oddělení jsem aspoň nahlédla. Místo konání bylo příjemné. Potěšil mě výhled na náměstí. Akce měla komorní a zároveň důstojný charakter. Ocenila jsem přítomnost ředitelky knihovny a její zástupkyně, a zejména pana starosty, který na závěr poděkoval především autorům křtěných knih. Jenda jako jediný z vystupujících se představil a přivítal posluchače. Holt ví, co se sluší. V obleku byl fešák.
Večer jsme Jendův úspěch oslavili doma s jeho dcerou Martinou a jejím manželem Jardou. Oba jsou velmi sympatičtí. Pili jsme prosecco a pochutnávali si na báječném čokoládovém dortu. Když ho Martina tatínkovi předávala, zapálila na něm dvě rachejtle. Překvapením byl i název křtěné knihy napsaný tmavou čokoládou na čokoládě bílé.
Jsem moc ráda, že jsem u toho mohla být. Jendo, tak ještě jednou: Blahopřeju! Bylo to bezva.
Foto a text: Jan Zelenka a Věra Ježková
