Přerovské prázdniny
Ilustrační foto: pixabay.com

Přerovské prázdniny

25. 8. 2021

Psal se rok 1948, bylo mi 10 roků a měl jsem po těle četné "boláky" a podezření na čený kašel. Pan doktor dopororučil rodičům, že by to chtělo na čas změnit povětří, a tak mě otec odvezl o pázdninách naší Aerovkou do Přerova vzdáleného přes 200 kilometrů, kde se narodil a žila tam jeho sestra. Nechtělo se mi odjet od kamarádů, ale neprotestoval jsem a těšil se na bratrance Karla, který byl starší o 4 roky.

Hodná teta se mě po příjezdu zeptala, které jídlo mi chutná nejvíc, řekl jsem, že rajská omáčka, a tak ji hned uvařila. Dostal jsem plný talíř, ale nebyla na sladko, jak ji dělala maminka, a nechutnala mi vůbec.Nechtěl jsem tetu urazit a přesto, že jsem se až potil, vše jsem dojedl, ale přídavek jsem honem odmítl. Byla sobota a tetina nás poslala na plovárnu se umýt. Bratránka jsem varoval, že mám boláky, ale on namydlil žínku mýdlem na praní a celé tělo mi doslova odrbal a já ani nestačil protestovat. Kupodivu drsná desinfekce zapůsobila zázračně, boláky zmizely a ani jsem už nekašlal.

Přerov byl pro kluka ze vsi velkoměstem, a tak jsem si ho s kamarády Karla užíval. Ať to byla návštěva muzea, cyklistických a motocyklových závodů a o Dni železničářů jsem na sportovním odpoledni viděl běžet Emila Zátopka a fotbalistu Bicana, který málem přerazil míčem břevno brány. Jako malý jsem se topil a měl hrůzu z hloubky. Karel mi nafoukl plavací kolo a že poplavem po Bečvě vybagrované na hloubku 3 metry. Bratránek plaval za mnou, já najednou zjistil, že kolo je prázdné, a začal zmatkovat, Karel se smál a volal, že mi ho vypustil už dávno, a já se rázem naučil plavat.

Radovánky mi pokazilo,.když na týden přijel bratr otce, kněz páter Jan. Ten nás stále napomínal, a když jsme mu chodili kupovat Vincentku, přepisovali jsme účtenku, aby nám zbylo na zmrzlinu  Babička, která i ze mě chtěla mít kněze, se prořekla, že jsem ministrant, a tím mi nastala nemilá povinnost. Strýc mě vzbudil v 5 ráno a šli jsme sloužit mši. Po mši šel strýc na snídani k jeptiškám do kláštera, Na mě pozapomněli, já seděl na chodbě hladový a už tenkrát mi bylo líto hezkých holek novicek, že z nich budou řádové sestry. Po cestě mě strýc napomínal, že jsem cinkl džbánkem o pohár a jestli jsem to neudělal naschvál. Karel se mi smál, protože by musel ministrovat on, a oba jsme rádi vyprovodili strýce na nádraží, když se vracel do Prahy. Na posledních 14 dnů jel Karel k nám a já mu naopak ukázal, jak se žije na vsi. I další prázdniny jsem strávil v Přerově a dodnes s Karlem v telefonu na společné prázdniny rádi vzpomínáme, a to je bratranci už 87 a mně 83.

 

 

Můj příběh Soutěž: Nezapomenutelné prázdníny
Hodnocení:
(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%