„Při plavbě životem k ideálu, když se loď naší duše ocitla v divokém příboji zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se z ní tak rádi zpět na modré ostrovy, jež nám dříve kdys poskytly útulku, míru, osvěžení, byť i jen na krátký čas.“
Tak takto vzletně a poeticky popsal básník a překladatel moderní polské literatury František Kvapil, jak se právě on vyrovnával s náhlou nepřízní osudu, vzbouřenými emocemi a životními problémy vůbec. Tato slova napsal těsně před svou smrtí v říjnu 1925 do úvodu své knihy esejů a literárních vzpomínek Modré ostrovy. Těmi modrými ostrovy byla pro něj především díla velkých polských romantických básníků.
Snad každý z nás má nějaké postupy a prostředky, kterými dokáže obnovit svou duševní rovnováhu, vyvolat pozitivní emoce, které potlačí a odeženou momentální životní strasti a překonají nepříjemné vjemy a události. Jaké jsou vlastně ty vaše „modré ostrovy“? Co vás dokáže vyvést z rovnováhy a co vám naopak přinese duševní pohodu?
Radost, smutek, zlost, překvapení, zklamání, vztek, to vše jsou emoční stavy, vyvolané buď nějakým zásahem vnějšího prostředí, nebo zprostředkované na základě našich představ a vzpomínek. Emoční tlaky mají různou intenzitu. A jejich zrcadlem bývá většinou lidská tvář.
I naše city jsou emoce. Láska, nenávist, opovržení, oddanost atd. Ale ty mají podstatně delší vývoj než afekt emocí. Jsou trvalejší a vyjadřují náš dlouhodobý vztah k reálné skutečnosti. Velký podíl na intenzitě a rozvoji našich citů má naše osobnostní stránka. Pozitivní city, jako morálka, estetické cítění, intelektuální vlastnosti, to vše dává člověku hlubší náplň jeho života a pobízí ho kupředu.
Naše emoce ovlivňuje mnoho faktorů. Především stav naší vyšší nervové soustavy, ale také tělesný stav, to jak se momentálně cítíme. A určitě také virtuální prostor internetu, sledování nejrůznějších zpráv a informací, které porovnáváme se svým vnímáním skutečnosti a úrovní svých znalostí. Ale pokud toto vše shrnu, musím říci, že pozitivní emoce, naše kladné nálady, zvyšují i naše sebevědomí, usnadňují myšlení a razí nám pomyslnou cestu vpřed.
Toto téma je skutečně velmi široké. Já se přiznám, že mám snahu občas jednat i v afektu. Jeho výhodou je skutečnost, že za pět minut už nevím o ničem a dobrá nálada je zpátky. Nevýhodou ovšem je fakt, že vyřčené slovo či skutek se už nedá vzít zpátky, i kdyby to člověk stokrát chtěl.
Takové afektované emoce může provázet vztek, pláč, zděšení, nebo třeba i velké nadšení. Reakce lidí v tomto případě jsou vesměs chaotické, snižují naši sebekritiku a po jejich odeznění nám mohou přinést i únavu a apatii. Třeba i zdravotní problémy. Záleží vždy na naší povaze, jak se s realitou vyrovnáváme.
Nechal jsem si na jedné sociální síti udělat docela malý průzkum mezi seniory, jak zvládají, či nezvládají své emoce a jakým způsobem se s nimi vyrovnávají. Zde je nutné si uvědomit, že při takovém hodnocení musíme přihlédnout hlavně k věku dotyčného. Jinak bude na to samé reagovat mladý člověk a zcela jinak člověk pokročilého věku, mající za sebou daleko více životních zkušeností.
Proto nebylo pro mne žádným překvapením, že nejčastější příčinou pozitivních emocí a nálad byla u této věkové skupiny pohoda v jejich rodině. Styk s dětmi, s vnoučaty a blízké prožívání jejich života.
A naopak, nedostatek kontaktů s rodinou, nemoci a různé problémy, vyskytující se v rodině, jsou největší příčinou nálad negativních, vyvolávajících až pocity bezmoci a beznaděje.
Je také zcela pochopitelné, že dalším velkým zdrojem pozitivních nálad u seniorů jsou domácí zvířata. Psi, kočky, ptáci, nebo i zvířata hospodářská, jako slepice, králíci, husy atd. Blízký kontakt s nimi, zejména s těmi domácími, působí pozitivně i na toho největšího škarohlída. Stejně příjemně vyvolávají pěknou náladu i četná zvířecí videa, která ve velkém množství putují internetem.
V této době, výrazně ovlivněné celosvětovou pandemií koronaviru, se do popředí problému dostává nedostatek kontaktu s lidmi. Kromě těch nejbližších, tedy rodiny, je to omezený kontakt s přáteli, omezená možnost zábavy, absence kulturních akcí, které se přenáší většinou pouze do virtuálního prostředí internetu. Toto je problém, který je neustále větší a větší a vyvolává v lidech pocity marnosti, až nihilizmu. Zvláště, když takový senior žije již sám, bez partnera. Mnoho seniorů se proto snaží tento hendikep kompenzovat vycházkami do přírody nebo výlety.
I dobré jídlo se dostalo na seznam aktivit, vyvolávajících pozitivní nálady. Ojediněle se pak v tomto seznamu objevují pojmy jako slunce, svoboda, hudba, četba, cestování v dobách, kdy to bylo možné, nebo neurčité těšení se na něco.
Je zajímavé, že problém špatného zdraví se v odpovědích objevoval jen zřídka. Svědčí to o tom, že senioři už berou zdravotní problémy většinou jako daň svému věku. Postěžují si a jde se dál.
Bez emocí by byl náš život příliš fádní. Je nutné je ale udržet v přiměřené hladině. Hlavně ty emoce negativní. Někdo se zkrátka potřebuje vyřvat, jiný je zase introvert a své emoce tlumí. Já mám asi od všeho kus. Pochopitelně jsem také zažil nejkrásnější emoce v souvislosti s rodinou. Narození dětí, četné cesty po světě, kdy naše emoce naplno proudily tělem při pohledu na nekonečné moře, nebo na monumentální památky lidského umu od starověku až po dnešek.
Nyní se skladba emocí nutně mění. Alespoň u mne. Chybí mi častější návštěvy rodiny a přátel, posezení v kavárně u sklínky něčeho dobrého, příjemné povídání s lidmi. To vše mi vyvolávalo vždy velké a příjemné emoce. Věřme, že se vše za čas vrátí opět do již vyjetých kolejí. Nechci ale, aby tato glosa vyzněla příliš pesimisticky. Existují i v tomto čase chvíle velice příjemné. Návštěvy přítelkyně mě vždy naladí do velice pozitivních emocí a uvědomím si, že je pořád příjemné žít.
Marnost a beznaděj můžeme sice cítit, ale příliš nám nepomůže ke změně stavu. Se vším je nutné se vyrovnat. Vždyť i to slunce není schované za mraky pořád. Jednou přece musí vyjít. A my se pak s důvěrou můžeme vydat na ty naše „modré ostrovy“.
