Ráno zataženo a tím pádem velice příznivo pro cyklovýlet do Jelsy. Do batůžku nějaké pití a můžeme vyrazit. V centru vesničky jsme na kole za minutu, to už jsem psala. Na mostě mírné stoupání nezvládnu, zabrzdím...a spadnu.
Kdo chtěl vidět Helenku na kole, může ji teď vidět pod kolem. Od dětství se při každém pádu směju, co směju, řehtám! A tak tam sedím na mostě, kolemjdoucí mi chtějí pomáhat a já se jen směju na celou Vrbosku. Vylekaná Vanda se mě ptá, co mě bolí, jestli jsem si něco nezlomila. Ne, nezlomila. Jedeme. Po nějaké chvilce jízdy si všimnu, že krvácím. Zastavíme a kontrolujeme ruku.
Ale je to jen odřenina, ruka nebolí a je funkční, řídítka udržím, jedeme dál.
Jedna z cest do Jelsy vede pěkně kolem pobřeží, žádné velké stoupáky, jede se dobře.
Dojely jsme k hotelu Fontána a tam mi Vanda přinese z recepce desinfekci a ošetřuje mne, protože ruka stále trochu krvácí.
Raněné zvířátko má ovázanou pacičku. Ale už se zvedám a fotím pěkný hotel.
Pokračujeme do městečka, vítá nás přístav
Obloha už se trhá a začíná horko. Pohled do vinotéky ve dvorku domu.
Projdeme se městečkem, nafotím pár fotek, dáme si zmrzku a jedeme zpět.
Ve Vrbosce se mi zalíbily tyto malé prodavačky vlastnoručně ulovených suvenýrů
Vandě přišla zpráva od syna-pilota, že poletí nad Vrboskou. Vyběhly jsme do druhého patra na terasu a mávaly o sto šest. Ještě jsem stačila cvaknout i letadlo, je to ta malá muška v mraku.
