Denně konzumuje ovoce nadpoloviční většina českých žen ve všech věkových kategoriích. Pouze u žen ve věku nad sedmdesát pět let je podíl nižší, šestačtyřicet procent. Ovšem denně jí ovoce jen třicet šest procent mužů,. Naopak, u těch nejstarších se podíl zvyšuje a dosahuje čtyřicet procent. Zdá se, že pánové ve vyšším věku chtějí dohnat to, co dříve zanedbali nebo mají dobrou péči, která je jíst zdravě tak trochu nutí.
Zeleninu jí denně v průměru čtyřicetdevět procent žen a třicet pět procent mužů.
„Zejména starší muži po čtyřicítce mají větší riziko nesprávné životosprávy. Více než ženy tíhnou k denní konzumaci alkoholu a tabákových výrobků a méně než ženy zařazují do svého každodenního jídelníčku ovoce a zeleninu. To samozřejmě přináší své následky,“ uvedl ve zprávě Českého statistického úřadu Dalibor Holý, který v něm vede odbor statistiky trhu práce a rovných příležitostí a odbor šetření v domácnostech.
Statistici tak v podstatě potvrdili to, o čem si povídá mnoho žen vyššího věku. A sice, že mnoho mužů považuje ovoce a zeleninu za cosi, co do jídelníčku takzvaně pořádného chlapa nepatří.
„Můj muž se nikdy nedokázal vymanit ze škatulky, do které ho zřejmě nacpala jeho máma a prostředí, ve kterém se dříve pohyboval. Stále tvrdil, že takzvaný chlap potřebuje takzvaně pořádné jídlo. Vyžadoval svíčkovou, vepřo knedlo zelo, řízky, guláše. Když jsem udělala salát nebo něco lehkého, smál se a měl takové ty hloupé řeči, že salát je pro králíky a podobně. Nakonec měl tak vysoký cholesterol a tak velké břicho, že mu lékařka jasně řekla, že jestli nezmění jídelníček, bude tady tak maximálně dva roky. Nevystrašilo ho to, naopak. No tak už tady není. Jsem vdova, dělám si saláty a mám klid,“ říká osmašedesátiletá Iva z Ostravska. A dodává: „Vím, že působím jako cynik, když to takto říkám, ale já už jsem opravdu byla vyčerpaná neustálým přesvědčováním, že dát si ke kusu masa hromádku zeleniny je normální. On to prostě odmítal slyšet. Když jsme naposledy byl na dovolené v all inclusive hotelu, nadával mi, že si dávám k večeři ovoce a zeleninu. Tvrdil, že když to mám zaplacené, mám jíst něco pořádného a sám do sebe cpal hromady masa a hranolků.“
Složení jídelníčku je v mnoha rodinách třaskavá směs, která vede k hádkám. A v mnoha jde právě o to, že se ženy snaží prosazovat zdravější způsob života, zatímco muži tvrdošíjně odmítají měnit zaběhnuté zvyky. „Můj syn se pohybuje v prostředí, kde je běžné dát si k obědu salát. Manžel se mu kvůli tomu vysmívá. Jenže tím ztrapňuje sám sebe. Syn vypadá dobře a je jasné, že i ve vyšším věku bude aktivní, zdravý. Manželovi je padesát sedm, ale už váží přes sto kilo a vypěstoval si kolem pasu slušnou pneumatiku. Když ale nemá k večeři rohlíky a salám, bručí. Nedávno jsem mu k tomu nakrájela rajče a on ho s odporem odstranil na jiný talířek, který mi poté významně přisunul. Je to od něj tak trochu póza, hra, zábava, ale není schopen připustit, že si tím sám sobě škodí,“ tvrdí jednašedesátiletá Kateřina.
Naopak přibývá mužů vyššího věku, kteří jsou nešťastní z toho, že jejich partnerky se natolik zahleděly do takzvaně zdravého stravování, až cestou k němu někde ztratily zdravý rozum. Jsou případy, kdy muži trpí, protože doma dostávají výhradě brokolice uvařenou na páře, pohankovou kaši a jiné pokrmy, na které nebyli dříve zvyklí. A muž, který celý život miluje řízky, si opravdu těžko v šedesáti bude vychutnávat každý den luštěniny a saláty.
Faktem ovšem je, že rozdílný přístup ke konzumaci ovoce, zeleniny a celkově zdravému způsobu stravování se na české populaci projevuje. Ze závěru Českého statistického úřadu vyplývá, že mezi muži je vyšší zastoupení těch, kteří se nacházejí v pásmu preobezity, což znamená zvýšenou kategorii takzvaného Body Mass Indexu. Nejvíce je to znát v seniorské věkové kategorii šedesát pět až sedmdesát čtyři let.
Závěry statistiků jsou jasné: Česká populace demograficky stárne. Na rostoucím počtu seniorů se ve druhém desetiletí jednadvacátého století podílel jednak přesun osob z početně silných generací narozených po druhé světové válce do věku nad šedesát pět let, jednak dlouhodobě se prodlužující střední délka života, která je také nazývána naděje dožití. „ Mezi roky 2010 a 2019 vzrostla naděje dožití při narození u mužů ze 74,4 na 76,3 let a u žen z 80,6 na 82,1 let,“ uvádí se ve zprávě Českého statistického úřadu.
A to přesto, že mnozí pánové pro své zdraví nedělají tolik, kolik by mohli a dobře míněné snahy svých poloviček odmítají. Přesto žijí déle než bývalo běžné dříve. Ovšem ne tak dlouho jako ženy, které pochopily, že občas neuškodí dát si místo bůčku nějaký ten salátek.
