Pro změnu jsem zařadil nyní opět jednu svoji báseň. Tato báseň, Kalvárie, doplňuje moji pověst O třech pannách, která byla zveřejněna ve společné knize pověstí našeho litoměřického klubu Lipen, pod názvem Dneska jsem viděl psa.
Ozvěna věčnosti odněkud nese hlas,
tři kříže, tajemství a hřejivý klid léta,
ve stínu akátů nad řeku vrací čas.
Kam asi dolétla ta poslední až věta?
Tři kříže, tajemství a výkřik, marná touha
a prázdno bez konce nese se branou Čech.
Tři kříže, tajemství, možná jen pověst pouhá,
ozvěnou věčnosti teď bloudí v hradních zdech.
Tři kříže na skále a pod ní teče řeka.
Tři příběhy, tři dívky, dávno vše odvál čas.
A poutník bezděčně na Kalvárii kleká,
když slyší nad řekou bloudit ten smutný hlas.