Nejen, že jsem se nemýlila, ale v příjemném jarním dni jsem si užila svěží vzduch, barvy, klid a pohledy, které nikdy neomrzí.
Bezpečnostní rám jsem, kromě obsluhujícího muže, měla sama pro sebe. Vojáci střežili vjezd do areálu Pražského hradu, a já jsem šla boční cestou do malé zahrady Na Baště se zajímavým Plečnikovým schodištěm. Prošla jsem se liduprázdným prostorem před chrámem sv. Víta, vrátila jsem se okolo hradní stráže a pokochala jsem se výhledem na hrad z terasy u Jízdárny Pražského hradu. Jindy zaplněné prostranství jsem sdílela se zahradníkem, který v zadní části terasy upravoval trávník.
Mým cílem byla Královská zahrada. Upravené záhony, čisté cestičky, nádherné keře s bohatými květy, Prezidentský domek, Velká míčovna s pyšným pávem a z mnoha míst pohled na věže a věžičky nejen Pražského hradu. Dopolední čas se začal blížit k poledni, ranní mraky ustoupily slunečním paprskům a zahradou se začali procházet další návštěvníci, i když ve velmi malém počtu.
Z rohu budovy Belvederu, letohrádku královny Anny, se opět naskytl krásný pohled na Prahu. Královskou zahradu jsem opustila s pohledem na fontánu, a než jsem vstoupila na cestičku v Chotkových sadech, přes ulici jsem si prohlédla Vějíř Žofie Chotkové, plastiku s fontánkou. Zajímavé.
Košaté koruny vzrostlých stromů v Chotkových sadech nabízejí stín, který v horkých dnech vděčně vyhledávají matky s miminy, studenti, na lavičkách senioři. Dnes, kromě jedné osoby, byly trávníky opuštěné. Země se ještě nestačila ohřát. Moje kroky vedly na různé vyhlídky a přes mostek nad silnicí, okolo Kramářovy vily do parku na Letné. Střídala jsem fotoaparát s mobilem a nemohla jsem se vynadívat na neopakovatelné panorama hlavního města. Praha, to však nejsou jen Hradčany, Petřín, Malá Strana. Je zde mnoho zákoutí se zajímavou historií, architekturou, atmosférou. Jen se za nimi vydat. Sama pro sebe to beru jako podnět k dalším procházkám.