Včera takhle odpoledne, Bertice svůj zadek zvedne.
Nebude přec doma sedět, jen nečinně z okna hledět.
Přemýšlí, ale jen krátce, pak zavolá kamarádce.
Vezmu auto, Ty zas pejsky, vyrazíme, je tam hezky.
Evčo to je dobrý nápad, nebudu celý den chrápat.
Jak leklá bych tady byla, aspoň shodím ňáký kila.
Jen si něco narazím a už rychle vyrazím.
Matty s Dorkou něco tuší, srdíčka jim rychle buší.
Máme skvělou náladu, pejsky dáme dozadu.
Vyrazíme podle plánu, jedeme na přehradu.
Jana sedá za řízení, horská trasa pro mne není..
Rychle na své místo vlezu, usadím se, už se vezu.:)))))
Půlhodinka a jsme v mžiku, u závory v Maliníku.
Pejskové se protahují, vše zkoumají, označkují.
Zvědavost nás všechny žene, lesní cestou po zelené.
Stromy, kámen, to je krása, naše i psí srdce jásá......
Ještě se na chvilku zastavujem, abychom počkali na vás, kteří jste přijali pozvání na procházku několikakilometrovou lesní cestou. Cestou, která se klikatí mezi krásným smíšeným lesem se spoustou ohromných zelených kamenů a bublajících lesních potůčků. Lesem se slunečními paprsky ve větvích. Vzhledem k tomu, že jsem měla skoro vybitý fotoaparát !!!!, podařilo se mi pořídit jen pár snímků. Proto jsem si dovolila vložit mezi ně fotky kvítek z mojí skalky, a tak se vlastně pochlubit dvakrát. Nahlédněte a potěšte se pohledem nejen na krásu přírody, ale i na naše chlupaté kamarády a moji maličkost.
Zdraví vás velice, vybitá fotografka Bertice