Že je Lída prima ženská jsme poznali rychle, jednak proto, že nebrblala proti našemu karbanu každej druhej čtvrtek u Tondy, a jednak proto, že nepronesla slova, kterých jsme se dost obávali: „Jé, mariáš, naučte mě to kluci, já budu hrát taky“. Lída prostě naskládá piva do lednice, řekne „máte tam gulášovku a rohlíky“, dá Tondovi pusu na pleš a se slovy „oškubej je, brouku,“ si jde po svých. Je skvělá!
První otazník jejich báječnýho soužití vytasil Tonda minulej čtvrtek: „Šestýho máme s Lídou první výročí seznámení a já zaboha nemůžu vymyslet nějakej origoš dárek. Poraďte.“
Pomoc kámošovi, kterýmu zamilování vypudilo z hlavy schopnost řešit triviální úkony, je běžným aktem maskulinní solidarity. To my chlapi prostě máme v genech a jsme v tom fakt dobří! Takže chrlíme nápady a náměty, Tondovým obývákem poletují produkty klenotnické výroby, kožedělného, textilního, knihařského i elektronického průmyslu, znějí jména věhlasných kosmetických firem atd. Tonda ale náš gejzír znuděně zastavuje: „Pánové, nejde o vánoce nebo narozeniny, chci dárek duchovního rázu, něco, co Lídě zatřese srdíčkem a pošle jí do očí dojatý slzy. Něco originálního, takže s voňavkama, mobilama nebo friťákama jděte do háje!“
Jsme v háji! Ale nevzdáváme to, toho bohdá nebude, aby českej chlap českýho chlapa v bitvě opustil! Takže nastává gejzír číslo dvě: Karel přichází s tím, že zná amatérskýho výtvarníka, kterej z fotek namaluje Lídin portrét. Zamítnuto! Robert hází do placu, že na internetu našel, že lze zakoupit vlastní pozemek na Měsíci. Žhavíme notebook a opravdu to jde, akr stojí míň než tisícovku, kupující dostane vlastnickej list, prostě docela dobrá ptákovina. I tohle Tonda zamítá, prej chce něco pozemsky reálnýho. Přichází moje chvíle: Lída je totiž posedlá pečováním o zvířátka a zoologické zahrady, jak známo, nabízejí adopce a sponzoring. Buď nějaký zvíře jednorázově zasponzorujete jakoukoliv částkou, nebo vybranýho mazlíčka adoptujete za roční paušál. Takže například za tisíc kaček ročně se můžete stát nevlastní maminkou/tatínkem švába, kachny patagonské, vakoverky létavé, paještěrky očkaté, chcete-li dát víc, je tu třeba ropucha coloradská (2000.-), orel bělohlavý (4500.-), lachtan (12 000.-), orangutan (35 000.-), tygr hroch, slon (po 60 000.-). Zkrátka, seznam vašich potenciálních adoptivních miláčků, pozemských, vodních i oblačných je sáhodlouhý a ZOO ho nabízejí na webových stránkách.
Vidím, že kluci nad mým námětem zpozorněli, dmu se pýchou, což ale Tonda redukuje výrokem: „Neříkám, že to je blbej nápad, má to ale drobnej zádrhel. Já vůbec nevím, jak se Lidka kouká na zoologický. Třeba cirkusy vyloženě nesnáší, prej jsou tam zvířata jak v kriminálu. Nenápadně to vyčmuchám a uvidím, mně osobně se to adoptování docela líbí.“
V pondělí Tonda zavolal: „Mimořádnej karban dneska večer, Lidka odjela do Liberce pomáhat dceři s úklidem po malířích, já uvařím gulášovku, přineste pivo. Jo a dořešíme ten dárek.“
Hrajeme, kecáme o lecčems, o dárku zatím ani slovo. Já to nevydržím: „Tak co jsi vyčmuchal, Toncku, bude se adoptovat?“
Jeho výraz signalizuje závažné sdělení: „Pánové, ono se to vlastně vyřešilo samo. Včera Lidka začala o výročí, že prej má odvážný přání ohledně dárku. Najednou na mě vybalila, že miluje mariáš, že ho mastili už doma s tátou a bráchama, že by si s náma ráda někdy zahrála, že jí vždycky svrběj prsty, jestli bysme prej nebyli tak hodný a nehráli pauzírovanej ve čtyřech. To prej by pro ni byl nejkrásnější dar. Pánové (a Tonda činí dramatickou pomlku) já jí to slíbil! I vaším jménem!“
Hrajeme, kecáme o lecčems. Pak obývákem zazní Tondova věta: „Jo a o tý zoologický to ještě vyčmuchám, ta adopce by mohla bejt dobrej dárek ke druhýmu výročí.“