AŤ ŽIJÍ DŮCHODCI!
Jak blesk spadlý z čistého nebe,
spatřil jsem najednou, má milá, tebe.
Marně se unáším bláhovou nadějí,
že dobrou večeři máš, drahá, raději.
Sexit se nebude, toho jsem prost,
stáří mě přepadlo, jak nezvaný host.
S mládím cos odešlo a já mám vztek,
že zvládnu v pohodě jen vřelý polibek.
V restauraci večeře zažene zklamání.
Ať žijí důchodci, vše je přec před námi.
DŮCHODCOVSKÉ NOKTURNO
Na stinném břehu jezera,
strach mě sevřel jako kleště.
Pryč bylo kouzlo večera,
když mi řekla, že chce ještě.
