Hana Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková, se narodila 20.10.1931 v Bratislavě. Její kariéra započala v roce 1953, kdy jí režisiér Jiří Krejčík svěřil titulní roli ve filmovém dramatickém příběhu Frona. Zde hrála pod jménem Hana Čelková vedle takových hvězd, jako byl František Smolík, Josef Pántik, či Josef Bek. V roce 1963 ji vybral režisér Karel Kachyňa pro svůj film Naděje, kde hrála s Rudolfem Hrušínským.
"Byla jsem velmi šťastná, že jsem měla možnost spolupracovat s panem režisérem Karlem Kachyňou, se kterým jsem natočila v roce 1963 film Naděje. Mým partnerem byl veliký člověk a významný herec pan Rudolf Hrušínský," zavzpomínala před lety zpěvačka, která se stala synonymem tuzemského šansonu.
V roce 1964 zazářila v legendárním filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Od poloviny 50.let 20.stol., po sňatku s ředitelem SND Daliborem Hegerem, používala již jen příjmení Hegerová. Za nejšťastnější období své mnohaleté kariéry považovala Hana Hegerová vystupování v legendárním pražském divadle Semafor. Hegerová, která zde v letech 1962 až 1966 vystupovala v Dobře placené procházce.
V letech 1967 a 1968 hostovala v pařížské Olympii, což ji v zahraničí vyneslo přezdívku Piaf z Prahy. V Semaforu ji začátkem devadesátých let nahradila šansoniérka Renata Drössler, která převzala i její repertoár. Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR. V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.
Na přelomu 70. a 80. let strávila půl roku ve vězení. Na její účet omylem přišla vyšší finanční částka, která ve skutečnosti patřila Karlu Gottovi. Hegerová se podle vlastních slov domnívala, že jde o honorář z Německa a nechala si ho, soud to vyhodnotil jako zpronevěru.
V období kolem let 2002 a 2003 pravidelně čtyřikrát ročně koncertovala v pražském divadle Kalich, kde se setkala například s Jankem Ledeckým. V roce 2010 natočila a vydala kritiky ceněné album Mlýnské kolo v srdci mém. Dne 12. srpna 2011 ohlásila konec své koncertní kariéry.
Za album Potměšilý host dostala v roce 1992 od Supraphonu platinovou desku. O čtyři roky později ji Akademie populární hudby zapsala do Síně slávy. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.
S využitím Wikipedia.org.
