"Některá pozůstalostní řízení jsou v současné době zahajována s určitým zpožděním, a to obvykle z důvodu nemoci či povinné karantény pracovníků matrik nebo soudů, které tato řízení zahajují. Situace v jednotlivých krajích je individuální a pochopitelně ze stejných důvodů omezují na přechodnou dobu svou činnost i některé notářské kanceláře. Ty jsou však po celé republice rozloženy tak a v takovém počtu, že k zásadnímu či plošnému prodlužování řízení z jejich strany nedochází. Nicméně nárůst počtu úmrtí je však zejména letošní rok viditelný," potvrzuje Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky.
Podle něho museli i notáři svou práci přizpúsobit období pandemie, například tím, že větší část agendy nevyřizují osobně, ale na dálku. "Snažíme se co možná nejvíce dílčích kroků jednání vyřídit telefonicky a elektronickou poštou. Osobní setkání probíhají většinou jen v případech, kdy není jiná možnost. K odkladům při pozůstalostních řízení dochází například z důvodu obav účastníka o jeho zdraví během setkání s ostatními účastníky řízení. Předcházení zdravotním rizikům vnímáme jako velmi důležitá a nebereme je na lehkou váhu," vysvětluje Radim Neubauer.
Podle něho lidé účastnící se pozůstalostního řízení v současné době obecně procházejí tísnivým obdobím a někteří pozůstalí mívají pocit křivdy, když nedědí podle očekávání, a tak práce notářů nyní často spočívá i v rodinné mediaci. Převážná většina pozůstalostních řízení však probíhá u notářů bezproblémově mimo jiné i proto, že v posledních letech výrazně vzrostl počet lidí, kteří si u notáře nechali sepsat závěť.
Jak probíhá pozůstalostní řízení?
Řízení se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který soudu zašle matrika. V řízení o pozůstalosti notář jako první kontaktuje dědice, většinou to bývá osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele, a sdělí, co všechno bude třeba pro vyřízení pozůstalosti učinit.
Podle občanského zákoníku se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto dědické tituly mohou působit i vedle sebe. Dědic ustanovený dědickou smlouvou má nejsilnější postavení, má přednost jak před dědicem ze závěti, tak ze zákona. Druhým nejsilnějším dědickým titulem je závět, závětní dědic má tedy přednost před zákonným dědicem. Zůstavitel může na základě dědické smlouvy nebo závěti rozhodnout o svém majetku v zásadě libovolně. Omezen je jen právy tzv. nepominutelných dědiců, čili svých potomků, na povinný díl, který jim ze zákona náleží. Zůstavitel však může nepominutelného dědice ze zákonných důvodů vydědit a vyloučit jej tak z jeho práva na povinný díl.
Když nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Občanský zákoník stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí zůstavitelův manžel a děti (není-li jich, pak jejich potomci). Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi „praprarodiče“ nebo sestřenice a bratranci. Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadne dědictví státu jako tzv. odúmrť.
Pozůstalost tvoří veškeré jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti. Na dědice tak přechází nejenom majetek, ale i dluhy zůstavitele. Uplatní-li dědic v průběhu řízení o pozůstalosti tzv. výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Pokud by dědic výhradu soupisu neuplatnil, nebo pokud se ukáže, že při soupisu nějaký majetek úmyslně zatajil, bude povinen hradit dluhy v plné výši.
Každý dědic je oprávněn po smrti zůstavitele dědictví odmítnout výslovným prohlášením vůči soudu. Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch jiného dědice. Dědického práva se také lze zříci již předem, a to smlouvou se zůstavitelem. Smlouvu o zřeknutí se dědického práva musí sepsat notář formou notářského zápisu.
Účelem řízení o pozůstalosti je potvrdit dědicům, co z pozůstalosti nabyli. V případě, že zůstavitel zanechal pořízení pro případ smrti, musí být zajištěno splnění toho, co nařídil. Uvede-li zůstavitel v závěti pokyn, jak má být jeho pozůstalost rozdělena, je nutné respektovat jeho vůli a dědicové ani soud ji nejsou oprávněni měnit.
