Jako například po silnici z obce Plavsko do Stráže nad Nežárkou. Touto cestou jsem se jednou, pro změnu, vydala pěšky. Byl velmi teplý únorový den, sluníčko svítilo, široko daleko žádná živá lidská duše, a tak rouška většinou odpočívala v kapse.
Obec Plavsko leží necelé dva kilometry od jihočeské Stráže nad Nežárkou. Mezi poli, loukami a lesy zde žije asi 400 obyvatel a projíždějí tudy motoristé i cyklisté. Po silnici v rovinaté krajině se jede i jde v pohodě. Pravda, když dlouho neprší, je to cesta velmi prašná.
Stráž nad Nežárkou mě přivítala už zmíněným nedlouhým kopečkem. Dostala jsem se mezi první chalupy až k silničnímu mostu přes Nežárku se sochou sv. Jana Nepomuckého. Nad jezem Gabler se rýsovaly věže zámku a kostela sv. Petra a Pavla. Úzkou, klikatou a krátkou uličkou jsem přišla na kraj náměstí Emy Destinové s budovou školy a zámkem. Žlutá barva fasády jasně zářila v jarním slunci, jehož paprsky házely do okolí odlesky z ozdob zámeckých vrat. A zase mám smůlu! Nepočítám, po kolikáté jsem ve městě. Ještě nikdy se mi nepoštěstilo zdejší zámek a muzeum navštívit. Vždy bylo zavřeno. Nyní kvůli epidemiologickým opatřením. Tento zámek se stal útočištěm operní zpěvačky Emy Destinové, která ve zdejším kraji prožívala chvíle klidu. Iniciály jejího jména zdobí jedny ze zámeckých vrat a muzeum je věnováno právě jí. Shrnuto a podtrženo, ke Stráži nad Nežárkou Ema Destinová neodmyslitelně patří.
Na procházce městem jsem sem tam potkala místního občana. A jako jinde v jižních Čechách, i zde mě zdravily neznámé děti. Jaká to příjemná změna od velkoměstského způsobu života. Usmívala jsem se a prohlížela si budovy, rozkvetlé krokusy a sněženky, stonky trávy deroucí se přes zimou udusané hnědé listí. Na opačném konci protáhlého náměstí jsem minula dvě kašny a zamířila na cestu vinoucí se za poslední domky. Chtěla jsem si prohlédnout jez u Fähnrichova mlýna. Nežárka ševelila, vody bylo tak akorát, nikde ani živáčka. Zdejší rekreační objekty jsou v letní sezóně obsazené a přilehlá hřiště a dětské průlezky zvoní lidskými hlasy. Okolní lesy nabízejí možnosti procházek, houbaření, prohlídku Čertova komína (ten si nechávám na další procházku) i pohled na chátrající zbytky továrničky se stále vztyčeným vysokým komínem.
Město Stráž nad Nežárkou se pro mnoho cyklistů stává příjemným místem pro odpočinek před zdoláváním dalších kilometrů. Z jedné strany vede cesta do Třeboně, z opačného konce do Jindřichova Hradce. Ať se tady hnu na kteroukoliv stranu, vždycky si najdu zajímavé místo. A co na závěr? Inu, ve zdejším kraji je krásně!