Velikonoce jsou pro Řeky nejdůležitější svátek a podle toho pak také vypadají. Přípravy jsou dlouhé, pečlivé a výsledek tomu odpovídá. Jinými slovy, příprava zúročena jest. Kdo se ocitne v Řecku v době Velikonoc, nikdy na ně nezapomene. A roky si pak říká, že by to všechno chtěl vidět ještě jednou, protože to vlastně vůbec nestačil vstřebat. Jenže ono nestačí vidět to ani dvakrát, třikrát…
V Řecku se Velikonoce slaví jindy než u nás. Pro jejich výpočet se používá Juliánský kalendář. Začátkem je církevní svátek takzvané Čisté pondělí, jehož datum je pohyblivý. Tím je zahájeno čtyřicet dní půstu. Ne, nemysleme si, že je v Řecku možné čtyřicet dnů nejíst. Znamená to jen to, že se lidé necpou tak jako obvykle, nicméně se v tuto dobu nemluví o ničem jiném, než jaké maso se o Velikonocích bude jíst, odkud bude, tedy jestli ho má lepší řezník Kostas nebo řezník Spyros. A na půst se připravili, protože prožili období karnevalu, do nějž spadá takzvaný kouřový čtvrtek, den, kdy se griluje maso. Grilují se ho tuny, všude, od rána do večera. Kdo přežije, dožije se už zmíněného Čistého pondělí. Prodává se jen postní chléb, placatý bochník. Lidé pouštějí venku papírové draky. Jí se cizrnová polévka, různé zeleninové pomazánky, sušené fíky, olivy. Popíjet alkohol je povoleno.
Pak nastane onen půst, tedy období, kdy se Řekové tváří, že nejí.
Poté se dějí velké věci. V týdnu před Velikonocemi se každý večer konají mše. Procesí prochází města, vesničkami, vyvrcholením jsou noční bohoslužby na Bílou sobotu. Na ty Řekové často putují přes celou zemi, jen aby rodiny byly pohromadě. Když kněz řekne větu Christos Anésti, tedy oznámí, že Kristus vstal z mrtvých, lidé tlučou rukama do kostelních lavic, vybuchují ohňostroje, zvoní zvony, tančí se a každý má v ruce červené vejce. Těmi si lidé o sebe ťukají, takže jsou všichni upatlaní od bílku a žloutku, který teče po nich až na chodník. Mimochodem, v Řecku se velikonoční vajíčka barví zásadně na červeno.
V noci se jí polévka z jehněčích vnitřností a obdoba našeho mazance. Hostina pokračuje následující den, kdy se u stolu scházejí početné rodiny. Všichni se objímají, chlubí tím, co nového dostali, protože se k Velikonocům kupuje nové oblečení nebo boty.
Některé zvyky turistu lehce vyšokují. Například na ostrovech Korfu či Zakynthos je třeba vědět, že lidé z oken házejí vázy či džbány naplněné vodou. Zpravidla jsou hliněné, aby se po dopadu na zem rozmlátily a voda se pořádně rozstříkla. Je to dávný zvyk, který má znázorňovat oživení přírody. Pozoruhodné je, že je občas dodržován například v Kerkyře, městě s poměrně úzkými uličkami a nahuštěnou zástavbou, takže chodec, který o tomto zvyku neví, může být překvapen.
Stejně mohou překvapit černé šmouhy na fasádách domů. Řekové si tam dělají kříže ohněm, který si přinesli z kostelů.
Velikonoce jsou pro Řeky důležitější než Vánoce. Jsou pro ně tak důležité, že v žádném případně není radno jejich veselí a zvyky zpochybňovat, natož se jim lehce vysmívat. Naopak. Můžeme jim jen závidět jejich schopnost umět si všední dny zpestřit svátečními. Jejich schopnost radovat se a užívat si čas s přáteli a rodinou, je totiž skutečně obdivuhodná a právě Velikonoce jsou toho důkazem.
Ty letošní Řekové slaví až na přelomu dubna a května, ovšem to pravé předvelikonoční šílenství je tam znát už nyní. Začíná 15. března. To bude Čisté pondělí. Takže: Kaló Pascha – Veselé Velikonoce.
