Do smutného okamžiku člověk někdy vtlačen,
stahují se nejen mráčky, ale haldy mračen,
odchází-li jeho blízký, život se mu mění,
trápí se v blouznivých nocích, má strach z probuzení.
Po svém domě popochází ochromený bezmocí,
s vědomím, že ač se snažil, nedokázal pomoci,
do těch míst, kde spolu žili, samota se vloudila,
začíná v žití nová éra, ta minulá skončila.
Neštěstí po lidech chodí, po horách si netrajdá,
přemýšlet však zbytečné je, v čem je ona záhada,
co do teď bylo, už tu není, v neznámo se propadlo,
zabránit tomu při vší snaze bohužel se nezvládlo.