800 let je i v mnohatisícileté historii lidstva docela dlouhá doba. Natož v historii jednoho města. Málokteré české město se může pochlubit tak dlouhou a tak úspěšnou historií jako Litoměřice. Když však mluvíme o osmistém výročí města, mluvíme o roku 1219, kdy český král Přemysl Otakar I. udělil Litoměřicím práva města královského. Historie města je však daleko delší než zmíněných 800 let.
Malý západoslovanský kmen Lutoměřiců /v literatuře je uváděno i Lutomirici, nověji Litoměřici/ se v době velkého stěhování národů už v pátém století n. l. usadil na soutoku Labe a Ohře a spolu s kmeny Děčanů a Pšovanů vytvořil velký kmenový svaz, který se pod vedením Čechů spolupodílel na utváření českého přemyslovského státu. Tato poloha nebyla zvolena náhodně. Soutokem Labe s Ohří procházela totiž prastará labsko-saská obchodní cesta, vedoucí z Prahy na sever. Za dnešními Velvary se tato cesta rozdvojila. Jedna část vedla přes Litoměřice do Drážďan a ta druhá, severní, přes Roudnici nad Labem do Horní Lužice. Tyto obchodní cesty se nadále větvily a procházely dalšími královskými městy, která tvořila hospodářské zázemí oblasti. Kromě Litoměřic to bylo ještě Ústí nad Labem, Žatec, Louny, Most, Teplice a poddanská města Děčín, Chomutov a Kadaň.
V blízkosti Labe tak postupně vzniká důležité obchodní centrum, později i centrum církevní a administrativní. Na místě dnešního Dómského pahorku vyrůstá přemyslovské hradiště, jako správní centrum okolní aglomerace. Hradiště se dělilo na vlastní hrad a předhradí, kde byla v roce 1057 knížetem Spytihněvem II. založena kolegiátní kapitula a kostel sv. Štěpána. O tomto aktu existuje unikátní „pamětní záznam o založení a obvěnění kapituly litoměřické“, který je dnes uložen v litoměřickém archivu. Tento dokument se dnes nazývá Zakládací listina litoměřické kapituly, i když je to pouze písemnost bez právní váhy, určená k tomu, aby prostě zachovala paměť o panovníkově donaci. Teprve později, s existencí řádné panovnické kanceláře, se začínají objevovat podobné listiny jako právní dokumenty.
Kapitula je vlastně sbor kanovníků, v jejichž čele stojí probošt, jinak též „otec kanovník“. Druhá nejvýznamnější osoba v kapitule je děkan. Již od samého počátku existovala při litoměřické kapitule i kapitulní škola. Tu měl na starosti kanovník – scholastik. Litoměřická kolegiální, později katedrální kapitula má velmi bohatou historii. Ale o tom tenhle článek pochopitelně není.
Chtěl jsem zde jen v krátkosti upozornit na některé události, předcházející tomu památnému roku 1219, kdy byly Litoměřice jmenovány královským městem. Historie litoměřické kapituly je natolik zajímavá a nabitá událostmi, že byla velmi fundovaně zpracovaná v celé řadě odborných publikací.
Například:
Václav Bartůněk: Od proboštství k biskupství (1057-1957), Česká katolická charita Praha 1959,
nebo
Jaroslav Macek: 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství 2007.
800 let existence královského města je významné jubileum. Osm století a v průběhu let celá řada nejrůznějších událostí. Každé století přinášelo do tehdejší společnosti stále nové a nové příběhy. A nebyl to pokaždé jen čas míru a prosperity. Období klidu a hospodářského růstu střídala obtížná období válek a zbídačení obyvatelstva. Rokem 2019 skončil pro Litoměřice ten zatím poslední, osmý příběh. A byl to příběh bezesporu úspěšný. Město začalo psát další, už devátou kapitolu své úspěšné existence. Jaká bude asi její další podoba?
Na závěr pár fotografií ze současnosti města.
Město
Mírové náměstí s kostelem Všech svatých
Mírové náměstí
podloubí s kavárnami
Mírové náměstí
městské muzeum
pohled z parkánů na Dómský pahorek s katedrálou sv. Štěpána
parkány
pohled z parkánů
pod parkány
katedrála sv. Štěpána
Park Václava Havla /dříve klášterní zahrada/
park V. H.
park V. H.
jezuitská hvězdárna v Parku
parková kavárnička Fér kafé
Střelecký ostrov
altánek
Tyršův most přes Labe
Tyršův most
ostrovní restaurace s dětským hřištěm
po břehu Labe
podzimní motiv
ostrovní restaurace
Labe
vodáci při tréninku