Když člověk, v našem případě, věku přece jen již trochu pokročilejšího, vyjde v alpském údolí ze svého hotelu, rozhodnut v duchu dokázat si, že je pořád ještě zdatným turistou, při pohledu na strmé stráně dvoutisícimetrových a vyšších vrcholků kolem dokola, musí nutně propadnout malomyslnosti. Copak jsem schopen tam vůbec vylézt? Jo, to bejvávalo. Kdysi. A bude určitě ještě hůře. Není však nutné propadat malomyslnosti, neřkuli depresi. Tady je postaráno úplně o všechny. O ty, co si mermomocí chtějí hrát na kamikadze na bicyklech, tu jsou hrozivě vyhlížející strmé trasy, vedoucí od horních stanic lanovek dolů do údolí. Stovky kilometrů turistických tras plní zase vyznavači klasické trekkingové turistiky. No a pro lidi jako jsem já, tu jsou lanovky. Skoro na každý kopec vede nějaká lanovka. A kolem lanovky je vždycky několik "berghütte", nebo "bergalm", tedy turistických chat, kde si můžete sednout, dát si kafe nebo pivo a v poklidu relaxovat při pohledu na ty, kteří v potu tváře zdolávají strmé svahy pěkně po svých. Pěšky. A po řádném občerstvení je pak možné konečně udělat něco i pro své zdraví. Vydat se po některé z nesčetných a hlavně lehčích turistických cest někam, kde je opět další chata a další kafe. Z terasy se pak člověk může kochat nádhernými výhledy kolem sebe, z modrého nebe bez smogu pálí slunce a svěží vánek rozčesává vlasy. No, není to nádhera?
horská chata Reiteralm, Saalbach - Hinterglemm
Řídíce se touto jednoduchou životní filozofií, sedíme teď na terase chaty Reiteralm, popíjíme kafíčko a relaxujeme na pálícím sluníčku při pohledu na Zwölferkogel a Saalbachkogel na druhé straně údolí Saalachu. Dole, hluboko pod námi je městečko. Lanovka nám ušetřila spoustu sil, které jsme tak mohli využít ke zhruba hodinové cestě na tuto chatu. Jen pár metrů od nás totiž začíná "Heilkräuter- und Alpen -blumenweg". 200 bylin, léčivých, jedovatých i jen tak pěkně kvetoucích ku potěše návštěvníků Alp. Všechno místní flora. Vše pečlivě uspořádané a označené jmenovkami.
Blumenweg
Občerstveni, odpočatí a opět plní sil, míříme přece jen ještě vzhůru do hor. Panoramata, která se před námi otevírají, stojí za trochu té námahy. A času máme víc než dost.