Jde o volné pokračování předcházejících příběhů s názvem Marta.
Knížku s názvem Aspergerka dal Libor mamince těsně před odchodem. Tak trochu tajně. S přáním, aby si ji zkusila přečíst. Sotva knížku prolistovala, zavalila její mysl spousta dohadů a otázek. Souvisí ta knížka s Janou? Znamená to, že Jana trpí Aspergerovým syndromem? Není tento syndrom jen otázkou mužů? Jsou lidé s tímto syndromem schopni žít normální život? Jana jí dnes byla sympatická, i když teď si Marta připouštěla, že se chovala trochu jinak než ostatní lidé. Dost odtažitě, místy jakoby nepřítomně. Radši se pustila do čtení. A někde v zadním koutku duše jí cinkla myšlenka, že Libor má docela smůlu. Mohl by si taky už najít někoho normálního.
Když Petr našel Martu pozdě v noci v ložnici s otevřenou knihou, udivilo ho to. V tuhle chvíli už normálně spala.
“Co to čteš za detektivku, že tě to tak uchvátilo?”
Marta zvedla oči od knihy, vzdychla a ukázala mu název knihy.
“Chápu to správně, že si čteš teď v noci o Aspergerově syndromu?” zeptal se dost nechápavě.
“Bohužel chápeš. Knížku mi dnes podstrčil Libor a chtěl, abych si ji přečetla.”
“To by mohlo počkat na zítra, ne? “
“Pokud myslíš, že by místo čtení bylo lepší dělat něco jiného, tak to by určitě bylo. Ale ne teď. Teď na to náladu nemám.”
To už Petr pochopil, že se opravdu něco děje. Sedl si vedle ní na postel a začal ji opatrně zpovídat. A Marta byla ráda, že z toho může vypovídat. Třeba se zbaví napětí, které v ní postupně narůstalo. Vysvětlila Petrovi, že se to týká asi Jany, protože knížka je její. Patrně Jana hraje na férovku a chce, aby o tom Libor věděl, než dojde k nějakému vztahu. Aby tušil, do čeho jde. Případně, aby mohl včas couvnout. A pokud necouvne, aby chápal její chování, pocity, postoje. Aspergerův syndrom je vlastně porucha autistického spektra, která se často projevuje potížemi v sociálním chování a v komunikaci. Ale není v rozporu s vysokým intelektem. U žen se vyskytuje výrazně méně než u mužů a také mívá lehce odlišnou podobu. Těmto ženám se špatně vyjadřují pocity, zejména, když jsou ve stresu. Neumí požádat o pomoc. Často neodhadnou hranice v komunikaci a lehce mohou svou přímočarostí někoho urazit. Samy často berou věci doslovně. Všechno hluboce prožívají, emociální bolesti prožívají mimořádně silně. Často mají deprese a úzkosti. Potřebují mnohem víc samoty než ostatní lidé, ve více lidech zažívají zmatenost a nepříjemné pocity. Často netuší, co od nich lidé očekávají, a jsou z toho nešťastné.
“To teda není dobré čtení před spaním.” zhodnotil její přednášku Petr a pokračoval.
“Měl jsem dneska pocit, že to je milá a chytrá holka. Dokázala se s nadšením bavit o své práci a dokonce se trochu vyzná ve starých autech. Říkal jsem si, že to je takový technický typ. Chytrá určitě je. A když to zhodnotím zpětně, myslím si, že se mezi námi necítila špatně.”
“Nebo to dobře předstírala.” dodala Marta pesimisticky.
“Ale Marti, neber to tak tragicky, je to přece mezi Liborem a jí. Ty ho nemůžeš pořád vodit za ručičku.”
“Tak proč mi tu knížku dával? Co po mně chce?”
“Třeba, abys věděla. Aby ti to nemusel vysvětlovat. Abys chápala.”
Marta znovu těžce vzdychla a uznala, že Petr bude mít pravdu. Už ví a dál to nemusí pitvat. Zítra je také den a navíc jdou oba ráno do práce.
V práci je čekala pěkná pohroma. Polovina zaměstnanců do práce nepřišla. Část je doma s covidem, část jde na testování nebo čeká na výsledky testování. Proti minulému týdnu se počet nemocných zdvojnásobil. Je jasné, že dnes všechny zakázky nezvládnou. Ze všeho nejdřív musí za dispečerkou, aby se dohodli, jak všechno přeorganizují. Musí se rychle rozhodnout, které zakázky odřeknou nebo přeloží. Zabralo jim to celé dopoledne. A bude to znamenat značné finanční ztráty. A zítra se situace zase změní. Odpoledne Marta osobně obvolala všechny postižené zaměstnance a snažila se zjistit, jak na tom jsou a kde se nakazili. Výsledky byly nejednoznačné, ale o to víc Marta přemýšlela, zda se nenakazili při výkonu práce. Až dosud se zdálo, že ochranné prostředky docela fungovaly. Ale teď onemocněli i ti, o kterých věděla, že jsou při používání respirátorů důslední a sociálních kontaktů mají minimálně. Že by to souviselo s britskou mutací viru, která je mnohem nakažlivější? Tohle se bohužel nemá šanci dozvědět! Možná onemocnění v její firmě roznesl některý ze zaměstnaců, když je výskyt covidu najednou tak četný. Při představě, jak mohou ve firmě vypadat následující dny, začala přemýšlet o tom, že firmu na nějakou dobu prostě zavře. I se všemi důsledky, které to pro ni může mít. Po dlouhé poradě s Petrem a dispečerkou, kdy se snažili poctivě zvážit všechny možnosti, se opravdu rozhodli firmu minimálně na dva týdny zavřít. Praktické dopady tohoto rozhodnutí řešili až do pozdních večerních hodin.
Další dny jí potvrdily, že její rozhodnutí bylo správné. Počet nemocných zaměstnanců v prvních dvou dnech ještě trochu vzrostl, ale pak se ustálil zhruba na šedesáti procentech. Naštěstí nikdo z nemocných zatím neměl žádné komplikace. Ale úvahy o budoucnosti firmy jí stále přicházely na mysl. Bylo zřejmé, že očkování tak brzy dostupné nebude. Zda je prodělaný covid automaticky ochranou před dalším onemocněním, to také jistě nevěděla. A zda má její firma vůbec nárok na nějakou možnost podpory v této situaci, to si bude muset nastudovat nebo se někde poptat. Nejlépe obojí. Rozhodně měla o zábavu postaráno.
Aspoň ji potěšily zprávy od její dcery Lady. Asi byla ze situace ve své rodině opravdu moc zoufalá, když dala na rady od maminky a od Petra a pokusila se s Milanem trochu víc komunikovat. A kupodivu on zareagoval pozitivně. Konečně si spolu promluvili, probrali některé věci, které oba trápí. Milan přiznal, že se od návratu z nemocnice ani jednou dobře nevyspal. Stále se budí z děsivých snů, kdy se nemůže nadechnout a dusí se. Ve dne ho zase dráždí jakýkoliv hluk, ostré světlo. Také ho často bolí hlava. Léky bolest sice na chvíli utlumí, ale jakmile přestanou působit, objeví se znovu. A navíc se cítí slabý, vyjde pár schodů a zadýchá se. Klepou se mu nohy a musí si sednout. Společně zavolali jeho obvodnimu lékaři a dnes u něj byli. Lada ho vzala do města k lékaři autem, a zatímco na něj čekali, až bude mít výsledky některých vyšetření, vydováděly se děti na dětském hřišti v nedalekém parku. Výsledky z vyšetření signalizovaly, že má Milan po covidu následky, které bude třeba řešit. A jeho obvoďák dokonce s výsledky vyšetření kontaktoval centrum postcovidové péče ve fakultní nemocnici v krajském městě, kde ho přijali do péče. Zítra bude mít Milan s lékaři tohoto centra první online konzultaci a uvidí se, co bude dál. A vůbec nejlepší na tom bylo, že si v cukrárně přes výdejové okénko objednali zákusky, o které se potom podělili na lavičce na náměstí. Děti se tiskly k tatínkovi a Toník to celé uzavřel s tím, že je dobře, že jsou zase všichni spolu.
