Paříž jsme navštívili v roce 2005 a já od té doby pořád doufala, že se tam jednou ještě vrátím – zatím se to nepodařilo. Přijeli jsme tam tenkrát na podzim a počasí nám moc nepřálo, bylo zataženo a mrholilo. I tak nám zůstaly krásné vzpomínky díky fotografiím a zážitkům, které se nezapomínají. A tak se o ně s vámi hodlám podělit.
Já jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít hned v den příjezdu noční prohlídku Louvru a jak jinak – musela jsem zamířit nejdřív do oddělení mých oblíbených starověkých civilizací. Bylo to tajemné a napínavé, procházet liduprázdnými zšeřelými chodbami a sály mezi egyptskými sarkofágy a památkami dovezenými z dnešního Iráku. Poté, co tam po několika letech začala válka a ničení památek nedozírné hodnoty, jsem si teď říkala, že vlastně bylo dobře, že se spousta těchto věcí dostala do různých muzeí po Evropě. Vlastně tak byla zachráněna pro budoucí generace.
A tak jsem nahlédla kromě jiného také do tváře krále Aššurbanipala – jediného asyrského krále, který o sobě tvrdil, že umí číst i psát a zasloužil se o vznik knihovny, obsahující nejrůznější eposy, texty, modlitby, zákony, díla lékařská, matematická, astronomická. Jeho knihovna se nacházela v Ninive, skládala se asi z pěti tisíc hliněných tabulek a našla se tam tak známá nádherná díla jako Epos o stvoření světa Enúma Eliš a Epos o Gilgamešovi.
Ruiny města Ninive leží v současném Mosulu, kde se vedly nejtvrdší boje. Moc by mne zajímalo, co vlastně z této unikátní knihovny zbylo, vědci a archeologové prý hájili tyto památky ze všech sil, mnohdy i za cenu vlastního života…
Dalším unikátem je Lví brána z Babylonu – tedy tady pouze její kus.
Paříží jsme jezdili autobusem, proto některá fota jsou trochu rozmazaná. Na proslulý hřbitov Per Lachaise jsme dojeli metrem a stálo to za to. Jsou tam pochovány téměř všechny význačné osobnosti. Mne fascinoval pomník Oscaru Wildovi, který byl celý opusinkovaný – viz foto. Protože na něm návštěvníci tak řádili a zřízenci ho museli neustále omývat, nakonec ho prý později ohradili, aby k němu zamezili přístup.
Další den jsme pokračovali do Versailles (fotky zahrad jsem už zde prezentovala dříve v článku Podzimní Versailles), tak jsem jich sem dala jen pár.
Nezapomenutelná byla i noční projížďka po Seině. Vidět rozsvícenou Eiffelovku, proplouvat kolem nasvícených budov, to bylo něco tak kouzelného, jako kdybyste se ocitli v nějaké pohádce!
Samozřejmě jsme nesměli zapomenout na Invalidovnu a hrob Napoleona. Dovnitř se mi ani nechtělo, pořád mám totiž pocit, že tohoto pána není potřeba oslavovat, má na svědomí příliš mnoho životů. Ale Francouzi mají asi jiný názor.
A když už jste v Paříži, musíte zkrátka i na Sacre Ceur, Moulin Rouge, vidět, kde stojí Olympia, kde vystupovala Edith Piaf a řada dalších umělců a samozřejmě se projít po Montmartru, místu malířů. La Defénse mne nenadchlo, Eiffelovku jsme viděli hned po příjezdu, když jsme dorazili autobusem a zrovna byl už večer a pršelo. A teď mám vlastně historickou fotku chrámu Notre Dame ještě se dvěma věžemi…
Za ty víkendové dny, které jsme tam strávili, to byla poměrně slušná honička, když jsme chtěli všechno stihnout, takže jsme si ani nestačili někde posedět v kavárničce a sledovat jen tak cvrkot na ulici. Takže příště, jestli bude nějaké příště, to musíme napravit.
