Bylo nás osm - sedm klientů a ve funkci řidiče a průvodce syn majitele cestovky. Letěli jsme z Prahy do Edinburghu, tam jsme si pronajali mikrobusek a po několika dnech, kdy jsme projížděli a zastavovali na zajímavých místech ve Skotsku a v Anglii, jsme dorazili do Heyshamu u Lancasteru, odkud nás odvezl trajekt na kýžený ostrov.
Než začnu popisovat, co všechno jsme tam viděli, uvedu několik základních informací.
Ostrov Man je samosprávným britským korunním závislým územím (British Crown Dependency). I když je majetkem britské koruny, není součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, ale není to ani samostatný stát, i když by se tak mohlo zdát. Jeho oficiální hlavou s titulem Lord Mayor je britský panovník (t. č. Alžběta II.), jejž reprezentuje na ostrově guvernér (Lieutenant Governor). Ostrov má vlastní rozsáhlou samosprávu, dvoukomorový parlament a vládu. Spojené království je zodpovědné za obranu ostrova, a mezinárodní zastupování.
Plocha ostrova činí 572 km2 a patří k němu další čtyři ostrůvky. Podle sčítání lidu zde v roce 2016 žilo 83 314 obyvatel, z toho 26 997 v hlavním městě Douglasu. Rodilých ostrovanů bylo 49,8 %, zbytek tvořila náplava, převážně z UK. Pouze čtyři obce na ostrově mají statut města, ostatní se označují jako „villages“ čili vesnice, i když u nás by to asi byly nejen vesnice, ale i městyse.
Úředními jazyky jsou angličtina a manština (gaelg nebo gailck). Manština, jíž se někdy říká také manská gaelština, je keltský jazyk. Poslední obyvatel ostrova, který ji používal jako mateřštinu, zemřel v roce 1974, ale řeč nezahynula. V současnosti se hodně pracuje na jejím zachování a rozšíření, zejména mezi mladými lidmi.
Symbolem ostrova Man je tzv. triskelion - tři obrněné nohy se zlatými ostruhami ohnuté v kolenou a spojené na stehnech. Znak ostrova tvoří červený štít s triskelionem, který podpírají štítonoši - sokol stěhovaný a havran (krkavec?). Latinské heslo zní: Quocunque Jeceris Stabit („Kamkoli ho hodíte, bude stát.“, nebo „Jakýmkoli způsobem ho hodíte, bude stát.“). Je to charakteristická vlastnost triskelionu, který bude mít údajně vždy alespoň jednu nohu k přistání, ať už přistane jakýmkoli způsobem. Motto se datuje rokem 1668, kdy je poprvé zaznamenáno na mincích ostrova Man. Triskelion se nachází i na červené vlajce ostrova (Brattagh Vannin). Pokud by se někomu zdálo, že manský triskelion se nápadně podobá tomu sicilskému, na němž je navíc v prostředku hlava Medusy, není to podobnost čistě náhodná.
Hymnou ostrova je hymna Spojeného království God Save the King (t. č. Queen). V roce 2002 schválil manský parlament (Tynwald) ještě hymnu národní (Arrane Ashoonagh Vannin), takže ostrov má teď hymny dvě.
Oficiální měnou ostrova je manská libra (Punt Manninagh), která je pevně vázaná na britskou libru v poměru 1:1. Manská platidla (mince i bankovky), která vydává manská vláda, jsou nádherná, ale jinde než na ostrově jimi nezaplatíte. Zato zde všude berou britské libry i pence.
Historie ostrova je pestrá, lidé zde žili již v mladší době kamenné. Někdy v pátém století se zde usadili Keltové z Irska a Skotska, od devátého tu vládli norští Vikingové, od 2. července 1266 patřil ostrov Skotsku a od roku 1399 Anglii. Vévodové z Atholu, kteří zde vykonávali feudální správu (Lords of Man), prodali 10. května 1765 svá práva britské koruně za 70 tisíc liber.
A teď, co jsme na Manu viděli. Do hlavního města Douglasu jsme připluli v podvečer, ubytovali jsme se a vyrazili na krátkou procházku, která skončila večeří v hospodě. Místní pivo značky Okells nebylo vůbec špatné. Na putování po ostrově jsme vyrazili následující den ráno.
První den jsme navštívili:
Cashtal yn Ard (česky Zámek na vršku) je pohřebiště na nízkém návrší na severovýchodě ostrova, pocházející přibližně z roku 1800 př. n. l. Dřívější název byl „Cashtal y Mucklagh y Vagileragh“, což znamená něco jako „Prasečí hrad“. To může naznačovat, že na předním nádvoří hrobky byla v pozdějších dobách chována prasata. Skládá ze západního otevřeného nádvoří, které vede k pěti kamenným komorám na východě. Přední nádvoří měří 6,7m x 5,8m, skládá se z velkých kamenů, z nichž největší je vysoký 2,3 m. Východně orientované kamenné komory jsou odděleny bočně stojícími kamennými deskami. Nejvyšší z kamenů tvořících komory měří 1 metr, další se pak od něj zmenšují směrem na východ. Průměrná šířka každé komory je 1,2 m.
Laxey (v manštině Laksaa) je vesnice na východním pobřeží ostrova. Její název je odvozen ze staronorského Laxaa, což znamená Lososí řeka. Klíčovými zajímavostmi Laxey jsou historické železnice a největší funkční vodní kolo na světě. My jsme se nejprve vypravili k tomu kolu.
Obří kolo Laxey Wheel (známé také jako Lady Isabella) stojí na vršku nad Laxey. Je to největší dosud pracující vodní kolo na světě. Má průměr 22,1 m, široké je 1,8 m a otočí se přibližně třikrát za minutu. Bylo postaveno v roce 1854 a pohánělo čerpadla čerpající vodu z velkého dolu v Laxey, což byl důl na stříbro, olověnou rudu a zinek. Důl dosáhl hloubky přes 670 m a sestával primárně ze tří šachet. S přestávkami se zde těžilo až do roku 1934. Zajímavé je, že pro pohon čerpadel bylo využito vodní síly místo páry, na ostrově totiž bohužel nebyly zdroje uhlí. Čerpadlo vypumpovalo z dolů vzdálených asi 200 metrů z hloubky 460 m 1100 litrů vody za minutu.
Na tohle kolo jsme nelezli. Platilo se zde nemalé vstupné a těch schodů bylo proklatě mnoho. Vyfotili jsme si je z dálky a raději jsme courali po okolí, kde jsme objevili další vodní kolo a vyfotili naši první bezocasou kočku. Poté jsme se přesunuli na místní nádraží.
Nádraží v Laxey. Laxey leží na trati Manx Electric Railway, historické trati, která vede 17 mil podél pobřeží mezi městy Douglas a Ramsey. Stanice je také jižním terminálem Snaefell Mountain Tramway, která překonává pět mil mezi Laxey a vrcholem nejvyšší hory ostrova Snaefell, na který jsme se hodlali vydat. V pokladně jsme si za 16 liber zakoupili jízdenky a čekali na příjezd tramvaje, která nás tam měla odvézt. Na nějaké jízdní řády si zde moc nehráli, ale příslušný vůz se po nějaké době skutečně dostavil a my jsme do něj nastoupili.
Snaefell je nejvyšší hora ostrova tyčící se do výšky 620 metrů nad mořem. Wikipedie praví, že na vrcholu se nachází stanice horské tramvaje, kavárna a několik vysílačů, na nejvyšším místě je geodetický bod a mohyla. Podle legendy lze z vrcholu vidět šest království: království Man, království skotské, anglické, irské, waleské a království nebeské. Některé verze ještě přidávají sedmé království – království (keltského) mořského boha Maananna.
Cesta tramvají byla zajímavá. Z oken byl pěkný výhled a tak jsme pořídili několik obrázků. Po osmi kilometrech jízdy jsme vystoupili na konečné, obešli horu, pokochali se výhledy (těch sedm království moc vidět nebylo) a chystali jsme se na zpáteční cestu.
Ke stanici tramvaje Bungalow, kde na nás čekal náš mikrobusek, se dalo dojít i pěšky. Když jsme však spatřili přímo s kopce vedoucí stezku vhodnou tak pro horské kozy, rozhodli jsme se pro tramvaj. Zjistili jsme však, že naše jízdenky platily jen pro jednu cestu a tady nebyla žádná pokladna, kde bychom si mohli koupit nové. Zkusili jsme tedy ukecat průvodčího tramvaje, do níž právě nastupovala jakási výprava. Napřed mručel, ale pak nás pustil do vozu a po cestě nás zkasíroval. Byla to cesta za všechny prachy, protože za plné jízdné jsme jeli jen do půlky tratě, do Bungalow Station.
Stanice Bungalow Station nese své jméno podle stejnojmenného velkého hotelu, který zde stál až do roku 1958, kdy byl zbourán. Až do roku 2002 zde byla jen skromná čekárna, která byla nahrazena „řádnou“ staniční budovou.
Proč je tato stanice nacházející se v podstatě v pustině, oblíbená? Je totiž místem, ze kterého lze dobře sledovat silniční motocyklový závod Tourist Trophy. Tenhle závod je nesmírně populární (několikrát se jej zúčastnil i náš František Šťastný), ale také nebezpečný. Každý rok se tu nějaký jezdec zabije nebo aspoň těžce zraní. Protože zde tramvajová trať protíná trasu závodu, končí během závodů tramvaje na obou stranách, přičemž vozy se před uzavřením silnice přesunou do horní části trati. Tramvajová doprava je v závodních dnech extrémně zatížená. My jsme se zde jen trochu porozhlédli, nasoukali se do mikrobusku a vyrazili na další cestu.
Maughold Head byla naše další zastávka. Je to nejvýchodnější bod ostrova Man a je odtud nejblíž do Anglie (50 km vzdušnou čarou do St. Bees Head v Cumbrii). Ve vesnici se nachází farní kostel sv. Maugholda (Kirk Maughold), který je jedním z nejstarších kostelů na ostrově. Byl založen kolem roku 447 n. l. sv. Maugholdem, který poté, co ho vyhnal sv. Patrik z Irska, přistál na zdejším pobřeží a přinesl s sebou křesťanství.
Kostel je prostá stavba, která byla typická pro tradiční manské kostely, a najdeme zde mnoho starých památek, a to jak uvnitř, tak na rozsáhlém hřbitově, který zabírá téměř čtyři akry a je jedním z největších na Britských ostrovech. Je zde velké množství historicky významných keltských křížů z raného křesťanského období (6. – 13. století) a ruiny tří kaplí (keeillů), což ukazuje, že zde byl raně křesťanský klášter a hlavní místo přednorské náboženské komunity na ostrově. V současnosti se na hřbitově nachází téměř třetina všech přednorských náhrobních desek nalezených na ostrově. V kostele stojí sloupový kříž, který je jediným zbývajícím farním křížem na ostrově a je příkladem nejstaršího v kameni vytesaného tříramenného symbolu (triskelion) na ostrově.
Prohlédli jsme si kostel, prošli se po hřbitově a zašli k moři, kde jsme si vyfotili místní maják z roku 1914, který funguje dodnes. Poté jsme odjeli do hlavního města Douglasu, kde jsme navštívili muzeum.
Manx Museum (Thie Tashtee Vannin) představuje 10 000 let historie ostrova prostřednictvím filmů, galerií a interaktivních ukázek. Každý exponát je významný buď proto, že je spojen s určitou osobou nebo událostí, nebo protože představuje konkrétní aspekt života na ostrově. Vstup je sice deklarován jako volný, ale „dobrovolně povinný dar“ činí pět liber.
Zaujala nás kostra jelena obrovského (Megaloceros giganteus). Byla vykopána v roce 1897 v opuštěném dole poblíž St. Johns na ostrově Man. Kostra je téměř kompletní; zadní část lebky a ocas, které v době nálezu chyběly, byly nahrazeny modelovanou omítkou. Chyběly také dva velké krční obratle, ale tuto mezeru vyplnily irské kosti dodané Britským muzeem. Obří jelen musel být skutečně působivé zvíře. Tato kostra je v kohoutku vysoká 1,7 metru a rozpětí parohů činí přes 2,6 metru. Jelen se toulal otevřenou krajinou tundry na Britských ostrovech na konci poslední doby ledové, než se ostrovy oddělily od sebe navzájem a od Evropy.
V muzeu jsem zažil zajímavou příhodu. V roce 2017 byly vydány nové manské oběžné mince (viz obrázek) a můj kamarád numismatik mě pověřil jejich obstaráním. V obchodech, v nichž jsme nakupovali, je však buď ještě neměli, nebo je sice měli, ale v (pro numismatika) nevalném stavu. Řekl jsem si, že za pokus nic nedám, vydal jsem se k pokladně muzea a uhranul mladičkou pokladní natolik, že otevřela kasu, vyndala z ní celé pytlíky nových mincí, jak je dostala z banky, a vybrala mi ty nejhezčí kousky. Samozřejmě jsem je řádně zaplatil staršími platidly.
Návštěvou muzea skončil náš první den na ostrově. Co jsme navštívili dál, uvidíte v příštím díle. Zatím si prohlédněte obrázky.
Zdroje obrázků:
Mince: https://news.coinupdate.com/isle-of-man-issues-new-circulating-coin-series-for-2017/
Znak ostrova: https://en.wikipedia.org/wiki/Coat_of_arms_of_the_Isle_of_Man
Ostatní obrázky jsou dílem mým a mé rodiny.
Druhý díl najdete zde.
