Ženě zavolali z práce, že musí na test, protože kolega, se kterým jela na služební cestu v autě, má covid. Ukázalo se, že i ona je pozitivní. Zůstala doma v karanténě. Její manžel k tomu řekl: „Já na test nešel, nic mi není, jsem zdravý. Manželka taky nemá žádné potíže, kdo ví, jestli je vůbec nemocná. Nebudu přece sedět doma. Navíc přece nebudu přivádět do potíží své známé a kolegy, se kterými jsem se setkal. To jim mám říkat, ať jdou na testy? Co kdyby jim nařídili sedět doma? Kvůli mě a mé ženě přijdou o výdělky? Ne, já nikoho do potíží přivádět nebudu.“
Ukázka sobectví nebo jen obyčejné hlouposti? Nejspíš jde o obojí. Někomu takové chování může připadat naprosto neuvěřitelné, jenže takto nyní uvažuje řada lidí. Pokud jsou prokazatelně pozitivní nebo byl na covid pozitivně otestován někdo s kým měli blízký kontakt a oni přesto dál chodí mezi lidi, dopouštějí se trestného činu šíření nakažlivé nemoci. Vědí to, přesto to dělají. Jeden z důvodů je, že postihy za tento zločin nejsou zatím nijak výrazné.
Nejznámější je případ dvaatřicetileté ženy z Novojičínska, která věděla, že má covid a že musí být doma v karanténě. Přesto jela taxíkem, pobyla v nákupním centru, dokonce jela do nemocnice vyzvednout svou mámu. Hrozil jí osmiletý trest a jako jedna z mála se kvůli tomu ocitla před soudem. Přitom si nevzala ani roušku. Při hlavním líčení u novojičínského okresního soudu vzlykala a říkala: „Nechtěla jsem nikomu ublížit.“ Soud jí udělil podmínky na tři roky s odkladem na čtyři roky. „Informace, které poskytla krajská hygienická stanice, byly rozsáhlé a mohlo dojít k tomu, že obžalované nebyly zcela jasné,“ uvedla ve vysvětlení rozsudku soudkyně Ivana Šostáková.
Jedním ze zdokumentovaných případů je ten, kdy se muž nedodržel karanténu, přestože měl pozitivní test na covid, a šel do práce. „Z nedbalosti zvýšil nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci a takový čin spáchal v době nouzového stavu,“ uvedl Petr Malý, mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství, které do konce roku 2020 evidovalo v souvislosti s pandemií koronaviru devatenáct lidí obžalovaných z trestného činu šíření nakažlivé choroby a patnáct dalších lidí, kteří jsou stíhání za tento čin z nedbalosti.
Ohrožují rodinné příslušníky
Mnoho případů se však vůbec k úřadům, natož ke státním zástupcům nedostane. Vědí o nich jen úzké skupiny lidí, rodiny. „Je mi nepříjemné udávat vlastní příbuzné, ale hodně jsme se v rodině pohádali kvůli tomu, že bratranec o Vánocích přijel na chatu, kde byla moje pětasedmdesátiletá máma a její sestra. Obě dvě poté onemocněly covidem. Teta měla lehký průběh, ovšem maminka měla čtyřicetistupňové horečky a velké potíže s dýcháním. Nakonec skončila v nemocnici. Nechápali jsme, kde se mohly nakazit. Nechodily do obchodu, na chatě byly samy dva týdny, my je tam zásobili a když jsem jim věci vezl, měl jsem negativní test, na který často chodím, protože pracuju v sociálních službách,“ vypráví padesátiletý Petr. Nevěřil tomu, co slyší, když se později dozvěděl, že mámu i tetu navštívil bratranec, přestože dotyčný věděl, že se v práci setkal s člověkem, který byl pozitivně testován. Zaměstnavatel ho vyzval, aby šel na testy, protože minimálně hodinu seděl v místnosti s člověkem, u kterého se covid potvrdil.
„Pak se přiznal, že nešel na testy. Nevěřil jsem tomu. Nechápal jsem, jestli je tak pitomý nebo bezohledný. Argumentoval tím, že neměl žádné příznaky, že mu bylo dobře, že nemohl vědět, že je nemocný. Jen proto, že byl líný zajít si na test, nakazil svou mámu, moji mámu a ta kvůli tomu skončila v nemocnici. Dodnes se z toho nevyhrabala, je slabá, má pořád potíže. Nemůžu se s ním ani vidět, bojím se, že bych se neudržel,“ říká Petr.
Podobné případy se už odehrály v řadě rodin a začaly se projevovat právě v uplynulých týdnech, kdy se projevovaly následky vánočního a silvestrovského navštěvování se. „O Silvestru u nás normálně zaklepali sousedé a chtěli se družit jako jiné roky. Nevěděli jsme, co si počít. Nechtěli jsme být za nezdvořáky, kteří je nepozvou, ani jsme nechtěli působit jako vystrašení hypochondři, kteří se uzavírají před světem. Nakonec manžel řekl, že mi není dobře, tak se jich zbavil,“ říká třiašedesátiletá Irena, která žije v Beskydech. V polovině ledna zjistila, že žena ze sousedství prodělává těžkou formu covidu. Ukázalo se, že ji nakazil soused, ten, který se k Ireně snažil na Silvestra dostat. „Když jsem to počítala, už tehdy musel být pozitivní. A pak jsme zjistili, že pozitivní byl v té době ji jeho syn, se kterým bydlí v jednom domě, takže musel vědět, že je asi také nakažený. Nechápu takovou lehkomyslnost. Nebo spíše bezohlednost,“ podotýká.
Úřady ani police nic nenadělají, postihy jsou mírné
Jenže v těchto případech nepomohou ani úřady ani policie, protože se o nich nedozví.
„V první řadě se spoléhá na osobní zodpovědnost každého, protože dodržením karantény nechráníme jen sebe, ale především své blízké, své okolí a v důsledku celou společnost,“ uvedl Kryštof Berka z tiskového odboru Ministerstva zdravotnictví.
U určitých typů lidí se však pojmy jako zodpovědnost či opatrnost míjejí účinkem. Jsou typy lidí, na které platí především odstrašující tresty, jenže ty dosud za šíření covidu v Česku udělovány nejsou.
V některých zemích je situace jiná. Světovými médii proběhla zpráva o tom, že úřady na Tchaj-wanu daly pokutu v přepočtu přes sedmdesát šest tisíc korun muži za to, že porušil karanténu jen na osm sekund. Událo se to tak, že byl v karanténě v hotelu a na pár sekund vyšel na chodbu, s tím, že chtěl navštívit kolegu na jiném pokoji. Ihned si ho všimla ostraha, která sledovala kamery a zasáhla. Přestože tvrdil, že je ve špatném psychickém stavu, že šlo o zkratovou reakci, dostal pokutu.
Na lehkomyslnost a neukázněnost doplatili v některých zemích i lidé, kteří sice nebyli pozitivně testováni, ale nedodržovali koronavirová pravidla. Jedním z nich je příslušník španělské královské rodiny, který si vyjel z Madridu do Córdoby a tam se zúčastnil večírku s dalšími asi dvaceti lidmi. Prasklo to a šlechtic dostal pokutu v přepočtu ve výši přes čtvrt milionu korun.
V Česku se zatím udělují pokuty výrazně nižší. Z policejních svodek se dají vyčíst případy, které končí spíše smířlivě nebo inkasováním malé částky, většinou se jedná o pokuty ve výši několika stokorun za případy, kdy lidé neměli nasazené roušky. Takže mnozí mají pocit, že jim vlastně nic moc nehrozí ani v případech, kdy si nezajdou na testy nebo dál chodí mezi lidi, přestože vědí, že jsou nakažení. „Však já se na ten test chystal v dalších dnech,“ argumentoval například muž z výše zmíněného případu, který nakazil svou mámu i svou tetu.
