Někdy v listopadu loňského roku byl náš litoměřický klub tvůrčího psaní Lipen osloven nakladatelstvím Pasparta se žádostí poskytnout nějaké texty pro připravovanou publikaci, týkající se problémů amatérských autorů při jejich tvůrčím úsilí. Pro náš klub to bylo přímo vyznamenání, neboť podobných klubů tvůrčího psaní je v republice dnes mnoho.
Pár informací k našemu klubu. Co vlastně znamená ta zkratka LIPEN? Je to jednoduché. Vzhledem k tomu, že klub vznikl v roce 2011 pod ochrannými křídly litoměřické knihovny K. H. Máchy, název znamená, že to jsou litoměřičtí penzisté. I přes vyšší věk svých členů klub vykazuje po celých deset let čilou a viditelnou činnost, včetně činnosti publikační. Klubové sborníky, které vydáváme dvakrát do roka, jsou k dispozici i v knihovním fondu a čtenáři knihovny si je mohou půjčovat. Snažíme se psát povídky, pověsti, básně, eseje, recenze, fejetony či slovní hříčky. Procházíme po jednotlivých žánrech, brousíme si kvalitu svého literárního jazyka, zkrátka, snažíme se a učíme se psát. Vybrané výsledky této naší práce jsou pak vidět v uvedených pololetních sbornících.
Klub vznikl z podnětu paní Kateřiny Minkové, která má do seniorského věku sice ještě daleko, ale s úspěchem a patřičnou erudicí ho vede až do dnešních dnů.
Členové klubu se také prezentují na pravidelném letním veřejném čtení, organizuji akci Noc literatury a také přispívají velkým počtem příspěvků do Národní kroniky. Velkým klubovým úspěchem bylo vydání knihy nových pověstí Litoměřicka, pod názvem „Dneska jsem viděl psa“, v roce 2015.
Nyní se však vrátím k úvodu. Vzhledem k množství textů, které po dobu existence klubu v naší klubové autorské dílně vznikly, nebyl žádný problém poskytnout nakladatelství Pasparta požadované texty do jeho připravované publikace. Sepsání a sestavení této publikace se ujala známá spisovatelka, paní Daniela Fischerová. Paní Fischerová není ale pouze spisovatelkou, v průběhu svého života prošla profesemi publicistky, scénáristky, dramatičky, redaktorky nakladatelství Orbis, je také autorkou školních učebnic a v současné době vyučuje obor tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Publikace, kterou ve spolupráci s nakladatelstvím Pasparta sestavila a opatřila odborným úvodem, se jmenuje „Literární salón U stříbrných lišek“, s podtitulem „Když senioři píší“.
Z publikovaných padesáti šesti textů je devatenáct textů autorů našeho klubu. Z tohoto počtu je pět textů mých. Kniha vyšla pro širokou veřejnost počátkem letošního roku a náš klub ji vzápětí obdržel. Je to náš nesporný úspěch.
Na závěr tohoto článku si dovolím citovat něco málo z úvodu, kde paní Fischerová v krátkosti shrnuje své poznatky a zkušenosti spisovatelky a lektorky tvůrčího psaní a používá k tomu citace známých spisovatelů a umělců.
Cituji:
„První verze házíme psům!“
Autorkou tohoto výroku je sama spisovatelka D. Fischerová. A pokračuje:
„Neodevzdávejte první verze! Autor, dbalý své cti, první pokus nedá prostě z ruky. Druhé verze jsou zákonitě lepší. Druhá verze je šance říct to líp.“
„Dobrý autor se pozná nejen podle toho, co napsal, ale hlavně podle toho, co vyškrtl.“
„Tohle jsou slova Antona Pavloviče Čechova a jsou velmi pravdivá. Náš nejlepší pomocník je velký škrtací fix, nebo klávesa Delete.“
„Co udržuje příběh naživu? Jsou to překážky. Když postavy dosahují svých cílů příliš lehce, příběh ztrácí všechno napětí.“
„František Daniel, šéf americké filmové školy. Má pravdu. Pišme o překážkách. Pišme o rizicích a životních trablech. Nedávejme svým postavám nic zadarmo.“
Těch moudrých myšlenek zkušeného člověka a spisovatele je v úvodu knihy daleko víc. Já i moji kluboví přátelé tak máme kromě radosti ze zveřejnění některých svých textů proto i důležitý materiál k zamyšlení a k aktivizaci a zlepšení své vlastní tvůrčí činnosti.
Park V. Havla, veřejné čtení
Setkání v Park café
Pravidelná úterní schůzka v knihovně
