Internetové stránky a televizní pořady se radami babiček jenom hemží. Autoři nabízejí rady pro úklid, do kuchyně, pro vaření, zdraví, zahrádku, chov domácího zvířectva. Prodejci knih nezahálejí, seznamují čtenáře s publikacemi tu monotématickými, tu upozorňují na všechochuť.
I já jsem prožila tu báječnou dobu, kdy mě moje babička seznamovala s vylepšováním při vaření. Neříkala tomu vychytávky, ani triky, všechno měla vyzkoušené dlouholetým vařením. Asi tak, jako my, současní šedesátníci, sedmdesátníci, osmdesátníci,...
Babi, přesolila jsem polévku, zavolala mi vnučka. Před očima se mihla moje babička, na kterou jsem se často obrátila o radu, jak napravit malér. Přidej do ní syrovou mrkev, nebo syrovou bramboru, poradila jsem. Jestli jsi tam ale hodila půl slánky, pak obsah hrnce bude nejedlý a budeš muset vařit znovu. - Babi, koupila jsem rybu a teď mi smrdí prkénko. Nechci ho vyhodit, čím ho mám vyčistit? Rozkroj citron, půlkou prkénko přetři a pak dobře opláchni. - Babi, když krájím cibuli, pořád brečím. Jak to děláš ty? Oloupanou cibuli namoč na chvíli do horké vody a při krájení žvýkej kůrky chleba. - Babi, měli jsme chuť na topinky, přehnala jsem to s česnekem, teď mi páchne z pusy a máme jít do kina. Je nějaká pomoc? Příště si podobné jídlo naplánuj, abys pak nikam nešla. Teď si vezmi několik kávových zrnek a postupně je rozkousej.
Moje mladá kolegyně si ze mě udělala radící babičku. Svoji už neměla, lidský osud ji na světě ponechal bez příbuzných. Nevadilo mi to, naopak, byla jsem potěšena, že moje rady skončí na úrodné půdě. Jednou se jí lepilo těsto na bramborové knedlíky – podsypej si těsto na vále bramborovou moučkou, doporučila jsem. Knedlíky prý byly pěkně hlaďoučké. Jindy chtěla uvařit silný a čirý vývar. Maso dej do studené vody a osol, až se bude vařit voda. Prý se také povedlo. Kyselé okurky mi po otevření začnou plesnivět, jak je to možné? Nevyndavej je rukou, ale vidličkou, nebo kuchyňskými kleštěmi. Uvidíš, že otevřené vydrží hodně dlouho. Když poprvé vařila houskové knedlíky, s pláčem na krajíčku volala, že když je horké krájela, z koleček vytvořila ovály. Knedlíky nech chvíli vychladnout, pak je nekrájej nožem, ale silnou nití. Tenkrát prý obědvali patvary, později už byly knedlíky kulaté. Dala se i do pečení kynutých buchet. SOS, volala, těsto mi nechce kynout! Co mám dělat? Do hrnce natoč horkou vodu a mísu s těstem na něj polož. Druhý den přinesla první tvarohové buchty upečené ve svém mladém životě. Byly dobré.
Jsem ráda, že moje vlastní zkušenosti získané po několika karambolech mohu předávat těm, kteří o to stojí. Například běžnou věc mojí babičky, která i v zimě do polévky nasekala čerstvou petrželku. Kde ji vzala, když neměla skleník? Odřízni vrchní konec kořenové petržele, polož na mělkou misku a stále zalévaj, aby voda nevyschla. Zelené lístky se objeví velmi brzy.
Několikrát jsem si řekla, že bych všechny pomocné drobnosti mohla sepsat. Nějak jsem to nezvládla. Kdybych se jednou odhodlala, jedna zkušenost mojí maminky by se v přehledu neobjevila. Protože se netýká výpomoci. Maminka vařila bramboračku, ve které stojí lžíce, plnou hub, zkrátka takovou, jakou máme rádi. Usedli jsme ke stolu, maminka z hrnce naběračkou každému nalila plný talíř. Kmínové polévky. Bramboračka sice voněla, ale nebyla poživatelná. Nad sporákem byla umístěna skříňka a na držadlo maminka pověsila širokou gumu od zavařovací sklenice. Guma si našla cestu do hrnce a polévku pořádně „okořenila“. Nikdy jsem neochutnala pelyněk, ale po ochutnání této bramboračky jsem si udělala jasnou představu. Když jsem příhodu vyprávěla vnučce, usmívala jsem se. Obě jsem se shodly, že nějaký ten malér v kuchyni asi zažil každý.
