Tak Ježíšek chudák přijel, nebo možná přišel na blátě. Saně určitě použít nemohl, vzhledem k chybějícímu sněhu. Možná ale, že přiletěl a blátu se vyhnul.
Od dětství jsem si moc přála vidět, jak Ježíšek vypadá. Celý Štědrý večer jsem stála u okna, abych toho Ježíška zahlédla. Nikdy se mi to ovšem nepodařilo díky rodičům, kteří mi zalhali a tvrdili, že Ježíšek přišel zrovna, když jsem byla nepozorná.
Záviděla jsem, že někde mají třeba Santa Klause, kterému si mohou dokonce sedat na klín a říci své přání. Také Děda Mráz nebyl utajený a každé dítě vědělo, jak vypadá. Když jsem ještě jako malé dítě psala Ježíškovi dopis a dávala ho za okno, nemohla jsem usnout a chodila se dívat, jestli tam dopis ještě je. Jistě, že rodiče dopis včas odebrali, když odvedli moji pozornost. No, že dopis zmize, jsem byla ráda a opět věřila, že ho odnesl ten hodný Ježíšek.
V pozdějších letech jsem díky prozrazení starších dětí o svého Ježíška přišla. Hodně dlouho mě to mrzelo, i když jsem dárky od rodičů také dostávala ráda.
Moje děti a nyní dokonce i vnoučata také Ježíška chtěly vidět a také se jim to nesplnilo. Je to prostě velmi utajený fenomen. Jeho podobu si každé dítě ve své fantazii mohlo vytvořit samo a každé dítě si ho možná představuje jinak.
No, není to úplně důležité a hlavně, že pod ten vánoční strom přinese nějaké dárečky.
Ale ne jenom dárečky jsou důležité. Ježíšek totiž dává dohromady celé rodiny a vzbuzuje kouzelnou vánoční pohodu. A za to si zaslouží, ať už vypadá, jak chce, opravdu veliké poděkování.
