ZIMNÍ DOPISOVÁNÍ
Tak je tu zima, můj milý příteli,
končí ten nepříliš radostný rok.
Pochmurné zprávy pro dnešek dozněly,
v sklence mé blyští se zlatavý mok.
Vzpomínám na dny, kdy byli jsme spolu,
přinesly duši mé radost a klid.
Když křivka mé nálady mířila dolů,
moc jsem si přála s tebou zas být.
Není dnům konec, přítelkyně milá,
vždyť sklenka ve dvou přece chutná víc;
k životu jsi mne opět probudila
a já mu s důvěrou zas nastavuji líc.
V diskusi s tebou pohoda se vrací
a já mám chuť zas pero vzít a psát,
na duel vyzvat tvůrčí inspiraci
a proti času znovu čelem stát.
I čelem k mrazu můžeme stát ve dvou,
i proti vichřici a náledí;
má duše zklidní se a taje něhou,
když do očí se Britney zahledím.
Snad půjdem někdy sněhem bílým,
v paprscích slunce nesmělých.
S tebou má víra v dobré sílí,
hřeje mě náš společný smích.