V mnoha rodinách to o Vánocích vypadá tak, že cílem není dárkem potěšit, ale ujistit sami sebe, že jsme dali dárek nejlepší a proto musíme být nejobdivovanější, nejmilovanější. Výsledkem je však někdy pravý opak.
„V naší rodině vypuká před Vánoci naprosté šílenství, protože všechny čtyři babičky se předhánějí, která se ukáže být babičkou nejlepší. Nakupují drahé dárky s cílem vnučku ohromit. Naštěstí se o nich s námi aspoň radí,“ vypráví osmatřicetiletá učitelka Marcela. Rodinám, jako je ta její, se říká patchworková. Marcela má z prvního vztahu dítě, její muž dvě děti. Spolu mají dceru. Výsledkem je, že malá Stela má čtyři babičky. „A každá z nich chce být tou nejmilejší babičkou a myslí si, že jim k tomu dopomohou drahé dárky,“ říká Marcela.
Její muž se několikrát snažil svou mámu i bývalou tchyni přesvědčit, že jejich počínání není ideální, ale dostalo se mu těchto odpovědí:
„Rozvodem jsi mě o vnučku málem připravil, tak mi nebraň si s s ní budovat vztah. Vidím ji málo, tak mi neber aspoň radost z toho, že jí něco dám.“
„Já jsem nikdy nezapomněla na své skromné dětství, však víš, že jsme nic neměli. Tak ať si malá užije, že je jiná doba. Ať se má dobře.“
V jedné rodině loni dostal čtrnáctiletý kluk tři velmi drahé mobily. Byl to typ, po kterém toužil a rodiče mu je odmítali koupit s tím, že jsou zbytečně luxusní. Koupil mu ho děda z máminy strany, babička z tátovy strany a navíc ještě strýček.
Předhánění se v dávání dárků má různé podoby a zdaleka se netýká jen dětí. Jednaosmdesátiletá Mirka žije v domově pro seniory. Příbuzní ji občas navštěvují, ale všichni mají náročnou práci, takže zpravidla kontakt spočívá v občasném zatelefonování. „Panečku, jak se blíží Vánoce, tak mě zavalují věcmi a jídlem. Asi mají špatné svědomí za celý rok, tak si ho čistí. Loni se mě vnučka, dcera mé dcery ptala, co mi dala o předešlých Vánocích druhá vnučka, dcera druhé dcery. Řekla jsem, že přehrávač na audioknihy a že z něho mám radost. Prohlídla si ho a řekla, že to je laciný šunt. Já řekla, že mi plně vyhovuje. Na Vánoce jsem od ní dostala další přehrávač. Prý lepší, luxusnější. No chápete to?“ říká Mirka.
„Stává se, že se manželé nemohou shodnout na dárku pro dítě, protože ho vybírají, aby se líbil jim, ne jemu. Někdy neznají jeho zájmy, neorientují se v nich, tak to řeší tím, že mu dají peníze. To je ovšem nejhorší, co mohou udělat. Dítě by si mělo zvyknout, že peníze jsou odměnou za práci, za výsledky ve škole, ale ne dárek,“ uvedl psycholog Michal Florian.
Právě peníze jsou často dárkem, který umožňuje v rodině velké předhánění se. Jedna babička dá Alence pětistovku.
Druhá babička se ptá: „Co ti dala babička Jana, Alenko?“
„Pět set korun.“
„Tak tady máš tisíc korun.“
Pětasedmdesátiletý Roman se každé Vánoce baví tím, jak se jeho dcery předhánějí, která mu udělá Vánoce takzvaně hezčí. „Když jedu k jedné, druhá se naštve. Když hlásí, že mi přiveze kila cukroví a já řeknu, že už mi je slíbila druhá, že toho tolik stejně nesním, nasupeně stejně přijede a zavalí mě krabicemi sladkostí. Co je nejhorší, pak se každá ptá, jestli to ta druhá měla lepší. A vždy se ptají, co mi ta druhá dala za dárek. Holky spolu soupeří. Je to úsměvné, ale vzhledem k tomu, že o mě takovou péči projevují jen o Vánocích, je to i smutné. Ale už jsem si zvykl, že Vánoce v lidech vyvolávají podivnou potřebu ukazovat se být lepšími, než ve skutečnosti jsou,“ říká Roman.
Lidé mohou být závislí na různých věcech a nakupování vánočních dárků je jednou z nich. Někteří si zkrátka nedovedou představit, že by o Vánocích své blízké obdarovali jen maličkostí. Brali by to jako své selhání. Obávají se, že by je obdarovaní neměli rádi, nevážili by si jich. Případně, že by světu dali najevo, že na dárky nemají peníze. A tak mnohdy raději šetří sami na sobě nebo se zadluží, jen aby se mohli takzvaně blýsknout dárky pro jiné.
„Konzumní společnost nám říká, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Pro vývoj dětí je to velmi nebezpečné. Pokud se v dětství nenaučí, že tomu tak ve skutečnosti není, přehnanou péčí a zahrnováním věcmi mohou mít zkažený celý život,“ uvedl psycholog Petr Stránský.
Jenže, když člověk přijde do obchodního centra, na všechny takové rady zapomene. Jeho mozek se nějakým způsobem přepne a dotyčný začne uvažovat takto: „Tahle panenka je tak drahá, že takovou Lucinka jistě od nikoho jiného nedostane. Když ji koupím, budu pro ni ta nejúžasnější babička na světě.“
Může to tak být. Nebo nebude. Ale i když to tak bude, nebude to trvat dlouho. Protože pak se objeví jiná luxusní panenka. Nebo mobil. Nebo notebook.