Kdysi dávno jsem miloval podzim. Léto pomalu umíralo a barevná melancholie podzimní krajiny sentimentálně padala do duše, plné očekávání věcí příštích. Začala škola, přicházely a odcházely lásky a taneční kavárny a oči dívek slibovaly mnohé. Skoro všechno to pěkné, co mě v životě kdysi dávno potkávalo, se událo totiž na podzim. A tak, když začne opadávat listí ze stromů, přicházejí asociace. Na rozdíl od dřívějška je to však dnes už jen čistý masochizmus.
Od mých příjemných podzimních studentských dnů však uplynul už skoro celý lidský věk. Většina priorit se přece jen časem mění. I všechna očekávání od života, která jsou pochopitelně dnes daleko skromnější, než bývala tehdy. A tak jsem své dnešní priority trochu pozměnil. A pln očekávání vyhlížím po dlouhé a nepříjemné zimě teplé jaro a horké léto. I když podzimní barevná melancholie opadávající krajiny je pořád stejně pěkná, podzim mi teď nabízí spíše nepěkné a vlezlé srovnání s právě probíhajícím podzimem života.
Jaro jsem ale také míval rád. S jarem přichází teplo a obraz krajiny mění postupně barvy od nepěkné šedo-černo-bílé až po celou barevnou paletu. V jedné své rané glose, psané někdy před padesáti lety, jsem se pokusil svůj vztah k jaru blíže vysvětlit. Cituji:
„Kolem chodí dívky, mají sukně nad kolena a v kapse kořen života žen-šen. Smějí se a povídají si a v jejich smíchu je cosi uklidňujícího.“
Ani dnes nemusím na tomto konstatování nic měnit. Jen ty pohledy na smějící se dívky a sukně nad kolena jsem musel omezit, abych nebyl za pedofila. Minisukně dnes sice nosí i některé dámy věku již pokročilejšího, ale těm mladším to přece jen víc sluší.
Pro mne však čas, který uplynul od doby, kdy se ona zmíněná glosa o dívkách v minisukních ocitla na řádcích mého studentského deníku, příliš uklidňující není. Jaro, stejně jako podzim, přináší mnohé vzpomínky. A nejen na smějící se dívky v šatech nad kolena. Třeba i na čas, kdy jsem spolu s otcem, třebenickým rodákem, bez problémů slézal krásné středohorské kopečky, kterých je všude kolem našeho města úplná inflace.
* * *
