Vydala jsem se na mně důvěrně známou cestu, na místa obnovování přírody po důlní činnosti. Víte, že po těchto zarostlých stezkách plných kamínků a výmolů chodím již dobrých 50 let? Je to neuvěřitelné. Za tu dobu se krajina v okolí velmi proměnila. Nízké stromečky vyrostly do výšek, příroda se sama začala kultivovat různými keři, nálety i houštinami, ve smíšených lesích se dokonce i objevují nové druhy hub. Na vršcích mají myslivci posedy, rozmnožila se bohužel hodně černá zvěř. Když vystoupám nahoru, mám při jasném počasí krásné výhledy - na Krušné hory, na Bořeň, pod kterým sídlí město Bílina, na vesničky, nad obcemi ční Elektrárna Ledvice, o kus dál povrchové Doly Bílina. Otočím hlavu a vidím Milešovku. Miluji svůj kraj, je rozmanitý, průmyslový, romantický.
Když jdu známou a přece neustále se měnící krajinou, vybaví se mi spousta krásných vzpomínek. Jedna z nejhezčích je na moji maminku, kterou jsem občas vylákala do kopečků. Nikdy neodmítla v době vánoc. Tehdy také snad pravidelně padal sníh o vánočním čase. Byla to nádhera, z kopců jsme viděly svítit okna domů, za okny svíce, pod nohami nám křupal panenský sníh. Pro nás obě to bylo takové poděkování tam nahoru, za náš život. I tehdy, jako dnes, nás doprovázel věrný psí společník. A pak jsme spokojeně šly domů do tepla domova a daly si teplý čaj a vánoční cukroví. Od maminky mi chutnalo více než moje.
Lidský život je jako voda. Plyne a plyne, může se pročišťovat, ale i zakalit, přeji nám všem, aby to byla voda čistá. Blíží se doba Adventu i vánočních svátků. Mám velké přání. Aby nastala doba zklidnění a uzdravování naší společnosti a aby napadl sníh, který by zase pěkně křupal pod nohama.