Stalo se to u studeného moře, na břehu plném ostrého kamení, které bylo ohříváno jen slabým sluníčkem.
Přesto se tu dařilo malému stádu lachtanů. Zvlášť čilí byli dva lachtaní kluci, Pepik a Lojzik. Hned z rána se hrnuli do vody a celý den dováděli. Ve vodě i na břehu. Nejraději stříleli kamenem na terč. Pěkně si položili šikovný kámen na hladkou skálu a ocasní ploutví do něj udeřili. A jásali pokaždé, když to zadunělo. To kámen trefil starý kmen stromu, který voda vyvrhla na břeh. A taky skákali z balvanů, klouzali se ze skály do mořské hlubiny, honili želvy a chytali tresky. Treska je móóc dobrá! To je vám svačina! A oběd! A večeře!
A tak vám jednou plavou za velikou tučnou treskou, až jsou daleko od břehu. Pepik najednou tresku podplaval, zakousl se jí do břicha a už upaloval ke břehu, aby si na ní pochutnal. No, ale co Lojzik? Má být o hladu, když si Pepik pochutnává na rybě? A to zas ne! Taky si něco uloví. A už hledá nějakou kořist.
Pepik už ze břehu sleduje, jak jde Lojzikovi lov, žvýká bílé tresčí maso, když tu najednou zůstane polekaně hledět na velikou ploutev, plující po hladině. Žralok! Lojzikuu! Loojzikuuu! Volá Pepik na kamaráda. Žralook! Lojzik uslyšel volání a už taky vidí žraloka, jak se mlsně blíží. Honem ke břehu! Ale je to daleko. Doplavu tam včas?
Plave ze všech sil, mává ploutvičkami, mrská ocasem, rychle, rychleji! Ale žralok je přece jen rychlejší. Pepiku, pomoz! Pepik už vidí, že Lojzik je ve velikém nebezpečí. Tu ho napadlo, jak pomoci. Rychle postavil na skálu kámen. Otočil se k němu zády, nadzvedl se na předních ploutvích a ocasem plácl do kamene, až to zabolelo. Kámen letí do moře. Žralok hledí, jak daleko má k lachtanovi, když tu najednou: bác! Pepikův kámen ho trefil přímo do nosu! To je bolest! Au! Au! Žralok se zastavil a naříká. Po chvíli se zlostně obrací a plave pryč. Pepik tleská a radostně poskakuje. Podařilo se mu zachránit kamaráda!
Lojzik zatím doplaval do bezpečí a udýchaně děkuje Pepikovi za záchranu. To ale byla rána! Pepik se usmívá a nabízí Lojzikovi kus své tresky. Podělíme se o ni. Dneska už do vody pro druhou nepůjdeme.
Ale nemusí mít obavu. Žralok si bude dlouho pamatovat, jak to bolí, když dostane chuť na mladého lachtana. A lachtaní kluci poznali, že i jejich hry mohou být užitečné.