Vstupujeme tam tiše.
Často užívaná symbolika řeckých písmen A Ω (alfa a omega) jako součást křesťanské ikonografie upomíná na začátek a konec všeho.
Týká se malebných venkovských rovů připomínajících rozkvetlé zahrádky stejně jako monumentálních náhrobků na významných hřbitovech.
S kytičkou chodím nejčastěji na Olšanské hřbitovy, které patří k největším ve střední Evropě a odhaduje se, že zde byly pohřbeny dva miliony lidí.
Původně bylo v tehdejší vsi Olšany zřízeno pohřebiště po morové epidemii v roce 1679 a následně v roce 1682 vybudována i kaple ke cti protimorových patronů sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rosálie. Hlavním pohřebištěm pro Staré Město a Nové Město se Olšanské hřbitovy staly v roce 1786 poté, kdy bylo za josefínských reforem zakázáno pohřbívání uprostřed obcí.
Prvním pohřbeným byl 1. července toho roku městský strážník.
Celkem se na Olšanských hřbitovech nachází zhruba 25 000 hrobek, 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, šest kolumbárních zdí a dvě louky rozptylu.
Návrhy řady hrobek a náhrobků pocházejí od významných architektů a sochařů. Nejstarší dochovanou hrobkou je Zelenkova hrobka založená roku 1799 na ploše 87,5 m². Největším pomníkem je hrobka Hrdličkova s rozlohou 98 m², která se nachází u hlavního vchodu.
Pieta i protest
V 19. století se staly hřbitovy nejen místem posledního odpočinku, ale také prostorem pro manifestaci národních myšlenek. Velkolepé pohřby Josefa Jungmanna (1847) či K. H. Borovského (1856) reflektovaly nové vlny obrozeneckého hnutí. Tento fenomén byl výrazně podporován tiskem přinášejícím obsáhlé nekrology či reporty z posledního rozloučení s vlasteneckými ikonami. K pohřbům s protestním podtextem patřil i průvod čítající 80 tisíc smutečních hostů vzdávajících hold oblíbenému spisovateli, aktivnímu organizátorovi spolkové činnosti Josefu Barákovi (1883).
Mimořádný odkaz buditelů v dobách útisku se odrazil v zájmu o funerální umění a dal vzniknout spolku Svatobor (1862), jehož činnost se zaměřovala na pomoc spisovatelům v ekonomicky tíživé situaci, udělování stipendií a péči o hroby a pamětní desky. Duchovní otec spolku František Palacký je také autorem motta Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj!, které se promítlo ve znaku Svatoboru: trojice rukou spojených v kruh. Významnou mecenáškou se stala spisovatelka Eliška Krásnohorská. Z prostředků Svatoboru byl například vybudován pomník K. H. Máchy na Petříně či hrobka Slavín na Vyšehradském hřbitově.
Funerální umění
Funerální tvorba je pro svůj spirituální charakter specifickým odvětvím architektury, jemuž se v proměnách času věnovalo mnoho osobností.
Výzdoba náhrobků reflektuje dva základní principy: antický (symbolizuje věnec, piniová šiška, urna) a křesťanský (symbolizuje kříž, kotva, anděl), které se postupně prolínaly a rozšiřovaly zejména o florální motivy.
Rozvoj funerálního umění umožnil mnohým sochařům jistý zdroj příjmů.
V olšanské nekropoli nalezneme soubory sochařů Jana Kotěry, Josefa Fanty či generace kolem Národního divadla J. V. Myslbeka, Bohuslava Schnircha, Josefa Zítka, Stanislava Suchardy, Antonína Wiehla a dalších.
Významná byla úzká spolupráce sochařů a architektů s prestižními kamenickými dílnami.
Mimořádnou úlohu sehrála slavná kamenosochařská škola v Hořicích, mezi jejíž absolventy patří mj. Jan Štursa, Ladislav Šaloun či Quido Kocian.
Velká poptávka po kamenické práci vedla v roce 1883 hořického starostu Františka Hubeného k myšlence založení odborné školy, jejíž zdůvodnění pro c. k. Ministerstvo kultury a vyučování následuje. „Škola taková by zde tvořila pravé divy a byla by pro tisíce zřídlem slušné existence, četné výživy a výnosného zaměstnání,“ …. „obec naše, ač všeho majetku postrádá nicméně ochotna je přivésti oběti svrchovaně dobré a potřebné věci této, uvolujíc se opatřiti pro školu potřebných místností, vydržovati je na náklad svůj a opatřovati je světlem a teplem.“
Současnost
Několik ze sedmdesáti pražských hřbitovů jsme navštívili s Univerzitou třetího věku PF UK a s Klubem přátel kultury Prahy 2.
Fotografie náhrobků jsou pořízeny v části hřbitova II., oddělení 9, vstupem z Olšanského náměstí. Údaje pocházejí z informačních tabulek, které nainstalovala Správa pražských hřbitovů v rámci projektu Adopce významných hrobů a z mapky Naučná stezka Olšanskými hřbitovy.
Foto: autorka
www.hrbitovy.cz
www.supssk.cz
Úvodní foto:
Monumentální náhrobek JUDr. Karla Sladkovského, jedné z hlavních postav radikálního českého studentstva v revolučním roce 1848, politika a veřejného činitele. Autory pískovcového pomníku jsou J. V. Myslbek a architekt A. Wiehl
foto č. 1
Barokní kostel sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rosálie byl postaven v tehdejší vsi Olšany k poctě protimorových patronů
foto č. 2
Spisovatel, spoluzakladatel Sokola, Umělecké besedy a četných studentských spolků Josef Barák patřil k radikálním demokratům a podporovatelům dělnického hnutí. Autorem monumentálního náhrobku je sochař Josef Strachovský, mj. tvůrce sochy K. H. Borovského v Kutné Hoře, Jana Žižky v Táboře, alegorie Pravdy a Krásy na budově Národního divadla
foto č. 3
Unikátní dvojhrobka rodiny Lannových a Šebkových byla vybudována významnými podnikateli v lodní dopravě, stavbě železnic, vodních děl, v důlním a železářském průmyslu A. V. Lannou a J. Schebkem. Hrobka je signovaná r. 1873, navrhl ji architekt Antonín Barvitius a vyzdobil J. V. Myslbek. V letech 2015-2019 probíhala rekonstrukce střechy a fasády, následně bude obnoven interiér hrobky
Foto č. 4
Detail výzdoby hrobky rodiny Lannových a Šebkových
Foto č. 5
V hrobce rodiny Náprstkových je uložena matka filantropa a cestovatele Vojty Náprstka, oblíbená patronka národního dění a mecenáška, nazývaná panímámou Annou, a několik dalších osobností. Vojta Náprstek jako propagátor pohřbu žehem byl zpopelněn a jeho urna je umístěna v muzeu na Betlémském náměstí
Foto č. 6
Dr. Jur. Julius Grégr, výtečný politický stratég, organizátor, od roku 1860 zakladatel a majitel Národních listů.
Autorem soch na pomníku podle návrhu Rudolfa Kříženeckého je Bohuslav Schnirch, který je rovněž autorem výzdoby Národního divadla, Národního muzea či Rudolfina
Foto č. 7
Jeden z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury, malíř, profesor na ČVUT, autor mnoha publikací Josef Fanta
(1856-1954) se během dlouhého aktivního života autorsky podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí, haly Hlavního nádraží v Praze či Mohyly míru. Zabýval se také rekonstrukcemi památek, návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Náhrobek, který si sám navrhl, zdobí plastika Čeňka Vosmíka
Foto č. 8
Náhrobek sourozenců Josefa, Quida a Amálie Mánesových ze slavné umělecké rodiny rekonstruoval v roce 1922 představitel kubismu a funkcionalismu Josef Gočár
Foto č. 9
Literát, malíř, veřejný činitel Jan Erazim Vocel (1802-1871) se zasazoval o zrovnoprávnění češtiny s němčinou na vysokých školách. Byl členem mnoha vědeckých ústavů, souputník F. Palackého, J. V. Hellicha
Foto č. 10
Hrob vlastence, středoškolského profesora Petra Mužáka a jeho choti spisovatelky Karoliny Světlé. Literátka byla zároveň členkou několika emancipačních spolků, zabývajících se postavením ženy ve společnosti
Foto č. 11
Skromná deska na hrobě lékaře Josefa Podlipského (švagra Karoliny Světlé) je odrazem jeho osobnosti. Oblíbený, všestranně vzdělaný a společenský, s mimořádným kulturním přehledem a empatií byl znám jako lékař chudých. Stal se jedním ze spoluzakladatelů Matice české a Spolku českých lékařů, podnikal přírodovědné cesty s J. S. Presslem, redigoval časopisy, překládal z polštiny a ruštiny
Foto č. 12
Pěvkyně Kateřina Podhorská Kometová již v devíti letech koncertovala, pro své jedinečné hlasové předpoklady se stala hvězdou pražské opery 30. let 19. století, například virtuózně zvládla party v dílech Františka Škroupa
Foto č. 13
Jeden z nejstarších náhrobků patří hodinářskému mechanikovi a konstruktérovi prvního parovozu v českých zemích Josefu Božkovi. Do povědomí veřejnosti se dostal jako zhotovitel protéz, o které byl po napoleonských válkách mezi invalidy velký zájem. Zkonstruoval mj. věžní hodiny pro pražskou Invalidovnu a Bílou věž v Hradci Králové. Pro hraběte Kounice sestrojil kapesní hodinky, které se samočinně natahovaly pohybem ruky během chůze. Unikátní parovůz předvedl 24. září 1815 v Královské oboře. Model je vystaven v Národním technickém muzeu
Foto č. 14
Jeden z nejznámějších hrobů na Olšanech patří novináři a spisovateli K. H. Borovskému. Pro své výpady proti vládě byl perzekvován a v roce 1851 deportován do tyrolského Brixenu. Zemřel v pouhých 34 letech a jeho pohřbu se ujal J. V. Frič a Josef Němec, který byl za svou aktivitu následně odsouzen k osmi dnům vězení. Náhrobek je dílem Bohuslava Schnircha
Foto č. 15
Nedaleko od hrobu K. H. Borovského je pohřben JUDr. František Dedera, c. k. vrchní policejní a vládní rada, který nechal na příkaz císaře Fr. Josefa I. eskortoval K. H. Borovského do vyhnanství. Paradoxem je, že F. Dedera i K. H. Borovský v mládí dávali kondice jinému studentovi, pozdějšímu skladateli B. Smetanovi
Foto č. 16
Náhrobek dramatika, spisovatele a politika Karla Jonáše. Jedná se o prvního šéfredaktora významného periodika Venkov, poslance Revolučního národního shromáždění v letech 1918-1920
Foto č. 17
Hrob Jana Heraina, stavitele, archiváře a publicisty. Projektoval významné budovy, procestoval mnoho zemí, zasedal v komisi pro dostavbu Karlštejna. Působil jako pražský konzervátor a stavební archivář, člen mnoha kulturních a odborných spolků, 18 let
předseda Společnosti přátel starožitností a od roku 1913 člen České akademie, zakladatel muzea v rodných Hořovicích, jemuž odkázal cennou pozůstalost
Foto č. 18
Stanislav Vydra (1741–1804), český katolický kněz, jedna z impozantních postav první vlny národního obrození v českých zemích. Děkan na Filozofické fakultě, od roku 1800 rektor Univerzity Karlovy. Stal se předlohou pro jednu z postav pentalogie A. Jiráska F. L. Věk. Autor řady prací o matematice, které po oslepnutí diktoval žákům. Dostalo se mu přezdívky Cordatus Bohemus – srdnatý Čech
Foto č. 19
Sestry Klenkovy. Jeden z nejznámějších olšanských náhrobků je opředený legendou o Františce a Antonii, které zahynuly tragickou smrtí, když jim těžký povoz přejel nohy. Už počátkem 19. století se náhrobek stal, podobně jako Svatá holčička na Malostranském hřbitově, velice navštěvovaný
Foto č. 20
Na mnoha náhrobcích nalezneme první a poslední písmeno klasické (jónské) řecké abecedy alfa a omega, uprostřed Kristův monogram XP (chíró)