Mnoho lidí, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní, někdy slyšelo podobné věty. Jde o dobře míněná upozornění nebo o neslušnost, ba přímo diskriminaci?
Padesátiletý Petr se před časem ucházel o zaměstnání u společnosti zabývající se finančních poradenstvím. Byl přesvědčen, že u pohovoru uspěl. Potvrdil mu to i jeho známý, který ho na místo doporučil. Pak bylo další kolo přijímacího řízení. Petr si odskočil na toaletu cestou z ní nechtěně slyšel, co si o něm za rohem říkají dva z šéfů komise, se kterou jednal.
„Ten tlusťoch byl lepší, ale…“
„No to je jasné, že ho vzít nemůžeme.“
„Ale je mi ho líto a fakt je dobrý, je vidět, že se vyzná.“
„Dovedeš si představit, že za tebou přijde, že jsi v roli klienta? Budeš si nechat radit od člověka, který si neumí poradit sám sebou?“
„Třeba má nějaké problémy a řeší je jídlem.“
„No právě. A my nechceme člověka, který má problémy. Je hnusný.“
Petr místo nedostal. „Oni prostě vybrali člověka, který vypadal lépe než já. Vadilo jim, že jsem tlustý. No jsem. Vím, že to vadí manželce, dětem, ale nějak jsem na to doposud kašlal. Nenapadlo mi, že by obezita mohla ovlivňovat to, zda dostanu dobrou práci,“ říká s tím, že to považuje za jasný příklad diskriminace. „Je to stejné, jako když někoho nepřijmou proto, že se jim zdá starý nebo má tmavou pleť nebo nevím co,“ tvrdí.
Jenže jeho kamarád mu oponuje: „Mýlíš se. Prostě jsi se vyžral jako čuník a v určitých profesích je prostě žádané, aby člověk vypadal dobře. Oni mají právo si vybrat zaměstnance podle svých představ.“
Názory na to, kdo má pravdu, se samozřejmě budou různit. Faktem však je, že lidé, kteří jsou obézní, se často setkávají s opovržením, urážkami, nevhodnými komentáři. 21. říjen je vyhlášen organizací ECPO, což je evropská koalice pro lidi s problémy způsobenými obezitou.
„Cílem dne je aktivizovat odborníky, média, politiky, pacienty, rodinné příslušníky a vůbec všechny, kterých se problematika obezity týká, a hledat efektivní řešení pro zastavení stigmatizace obézních, vysvětluje Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, která řadu let pomáhá lidem hubnout, pochopit, co je zdravý životní styl. „Jde o předpojatost vůči lidem s vyšší váhou a jejich negativní hodnocení. Dostávají nálepku že jsou líní, méně inteligentní, nemají pevnou vůli a podobně. Že si za kila navíc mohou sami, protože moc jedí a málo se hýbou. Řada výzkumů ukazuje, že diskriminace na základě váhy je patrná i v zaměstnání, ať už při pracovních pohovorech nebo při kariérním postupu,“ říká.
Ve Spojených státech se používá výraz weight stigma. Vzhledem k tomu, že mezi Američany je lidí s obezitou hodně, jde o téma, které je v centru pozornosti. Čím dál více lidí tam poukazuje na to, že kvůli svým kilům navíc jsou v práci považováni za méněcenné a nemají šanci na kariérní postup, přestože jsou jejich schopnosti a pracovní výsledky prokazatelně lepší, než u lidí, kteří dostali před nimi přednost. V podstatě se ale není čemu divit. V lidech je zakořeněno, že kdo je obézní, může si za to sám, je to jeho problém a musí tedy počítat s tím, že bude mít život těžší. V mnoha případech tomu tak skutečně je. Lidé si obezitu a zdravotní potíže přivodili svou nedisciplinovaností, prostě jedí víc, než je zdrávo. Jenže je i spousta případů, kdy je obezita zapříčiněna zdravotními potížemi. „Musela jsem kvůli vážné nemoci brát kortikoidy. Výrazně jsem přibrala. Měla jsem oteklý obličej, vypadala jsem děsně. Kvůli nemoci jsem přestala sportovat, takže jsem se časem nedokázala kil zbavit. Navíc jsem měla tolik jiných starostí, že jsem ani na sebe neměla čas. Nedovedete si představit, kolik narážek a urážek jsem vyslechla,“ vypráví jednašedesátiletá Hana. Dokud byla štíhlá a zdravá, nenapadlo ji, že lidé s nějakým handicapem či nějak vybočující ze škatulek, jsou tak ponižováni a uráženi. „Normálně jsem v práci zaslechla, že se mi říká koule a dokonce mi kolegyně řekla, že jestli to se mnou takhle půjde dál, odradím jim zákazníky,“ vypráví Hana, která pracuje jako prodavačka.
Lidé, kteří pomáhají lidem hubnout, mají zkušenosti s tím, že necitlivé poznámky mohou úsilí něco se sebou udělat velmi snadno zmařit. Často se setkávají i s tím, že se k nim necitlivě, přezíravě chovají lékaři.
Tereza Beníčková, lektorka kurzů STOB, uvádí: „Za poslední desetiletí byla shromážděna bohatá evidence o tom, jak hrozné dopady může mít necitlivý přístup lékařů k obézním pacientům. Nectlivé komentáře, hrubé zacházení či strašení pacientů, kteří mají problémy s váhou, namísto toho, aby daného člověka namotivovaly ke změně, jeho motivaci ve většině případů výrazně snižují. A to není všechno. Ukazuje se, že pacienti, kteří jsou takovému zacházení vystavováni, se následně ve velké míře vyhýbají lékařské péči, což může mít fatální následky.“
Na stránkách společnosti STOB vysvětluje, že pokud chceme člověku s obezitou pomoci ke změně životního stylu, rozhodně bychom k tomu neměli používat takzvaně dobře míněné narážky či výstrahy. „Efektivní podpora při hubnutí je naopak založená na pochopení, přijetí a ocenění,“ uvádí.
A zmiňuje ještě jeden pozoruhodný jev: „Ačkoliv se nahlas začíná mluvit o tom, v jak velké míře jsou lidé s nadváhou a obezitou ve společnosti stigmatizovanou skupinou, je překvapivé, jak jde oproti jiným o skupinu nespospolitou. A to do té míry, že se často i lidé s vyšší hmotností koukají na ostatní obézní skrz prsty.“
Stigmatizace obézních je jen jedno z témat, kterými se hnutí STOB zabývá. A právě 21. říjen, tedy den, který je tomuto tématu věnován, může být příležitostí, aby se tímto tématem zabývali i jiní. Třeba to může být jen impuls, aby se každý zamyslel, jak se chová k lidem, kteří mají potíže s kily navíc.