Balada ze života íčkařky podle skutečné události:
Stalo se to jednou z rána
zůstala jsem doma sama.
Všechno bylo uklizeno,
vypráno a vyžehleno.
Ještě jedno kafíčko
pak dám dusit masíčko.
Za maličkou chviličku
budu sedět na Íčku.
Vyjádřím se k politice,
prospěju tím republice?
Mrknu jestli Elena
nevyfotila jelena.
Přidám dva, tři komentáře,
pak přivítám nové tváře.
Rozkliknu dvě reklamy,
v dálce slyším tamtamy.
Najednou je kolem bílo.
Že by se tak ochladilo?
Kdepak, to jde z kuchyně,
hoří guláš na víně.
To zas budou kecy, řeči,
už jsem z toho celá v křeči.
Aby ho tak trefil šlak,
šel si zrovna měřit tlak.
Běžím rychle do krámu
koupit kousek salámu.
K tomu kremžskou hořčici,
pivo už je v lednici.
Najednou je zase milo.
Bílo už se rozptýlilo.
Parfem Chanel Růže bílá
spáleninu přerazila.
Zdržuji se v kuchyni,
slyším kroky v předsíni.
"Už jsem doma a mám hlad".
"Pojď mi něco přichystat".
"Lásko dnes jsem nevařila,
nešla u nás elektřina".
"Připravím ti, miláčku
polívečku ze sáčku".
Z toho plyne poučení:
Při vaření Íčko není,
při vaření pro mě Íčko prostě
n e e x i s t u j e !!