Už dlouho jsem se do této lokality chystala. Bylo rozhodnuto. V pondělí jedeme na výlet. Trasu jsem však na konec změnila. Pojedeme autobusem na Videlský kříž a z tohoto rozcestí se vydáme po žluté značce na horskou chatu Švýcárna – dále pak na Praděd – Ovčárnu – Karlovy Studánky.
Trasa Videlský kříž – Švýcárna byla strmá cesta plná kamení a výlomů, ale dali jsme to, i když s jedním ošklivě vypadajícím pádem mé maličkosti, ale zvládla jsem to líp než pan prezident. Naštěstí. Počasí nádherné, výletové.
Chata Švýcárna – to je návrat do minulého století i s tím turkem, kterého si dal Honza. Já si po novu dala laté. Nic moc. Příště si dám pivo.
Ze Švýcárny jsme vyrazili směr Praděd, hlavní cíl našeho dnešního putování. Nejvyšší hora Moravy, 1492 metrů, vrcholek vysílače se majestátně tyčil do modrobílých oblaků. Lidé jak mravenečci šplhali po hadovité cestě vzhůru, výš a výš. Někteří funěli, utírali si pot, ale přesto šlapali. Bylo mi líto pejsků, kteří byli svými páničky přinuceni absolvovat tento pochod, ploužili se s jazykem na vestě, bez zájmu o své okolí.
Z Pradědu jsme se vydali směr Ovčárna. Výhledy do okolní krajiny byly nepřekonatelné, stejně jako po celou cestu našeho výletu. Nejfantastičtější je pohled na rovnou plochu kopce, na kterém je horní nádrž přečerpávající elektrárny Dlouhé stráně. Zázrak Olomouckého kraje.
Z Ovčárny jsme sjeli linkovým autobusem do Karlovy Studánky k hotelu Hubertus. Tam jsme vystoupili, zkontrolovali umělý vodopád a procházkou prošli celou Karlovu Studánku. V lázních jsme se zastavili na oběd, poprvé v době koronavirové jsme jedli v restauraci.
Byl to krásný den, který nám spolehlivě dobil životní baterky.
Všechny čtyři cíle: Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Karlova Sudánka, byly splněny.
A příště kam? A vy?