Vzpomínkové stromy nebo Stromové vzpomínky?

Jsou zde stromy jehličnaté i listnaté, stromy lišící se druhem, barvou listí, věkem. Rostou důstojně v centru města, na nábřeží Vltavy, v původních uličkách, na sídlištích i na zahrádkách.
Mám k nim všem obdivný vztah, připomínají mi dendrologickou sbírku ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby ve staré Ruzyni, do jehož blízkosti se odstěhoval několik let před mým odchodem do důchodu Vojenský ústřední archiv z pražské Invalidovny. Některé z nich mám v srdci o to více, že jsou spjaty s mým mládím, zatímco jiné, které jsme dříve vídali, už nežijí.

Které jsou nebo byly ty nejmilejší?
Do Týna jsme se přistěhovaly s maminkou koncem roku 1962. Byla zima a muselo se pracně topit. Chodily jsme i do lesa na šišky a stromové kůry. Jednou jsme si přinesly z lesa malý smrček a zasadily ho na dvoře u studny. Rostl doslova jako z vody. I když mu po čase napadly a zničily vršek mšice, nevzdal to a vytvořil si nový z náhradní větvičky. Není to žádný krasavec, ale ve svých cca 58 letech je letos opět obsypán šiškami a statečně čelil i vichřici a průtrži mračen.

Těsně za plotem dvora rostl krásný a vznešený jasan. Připevnily jsme na něj budku, kam každoročně počátkem jara přiletěli špačci a vyvedli mladé. To ještě žila maminka. Rovněž za plotem, pár desítek metrů od našich vrat, na našem původním pozemku, vyrostl objekt Svazarmu. Dále se tu město rozhodlo postavit garáže, k čemuž potřebovali zbytek našeho pozemku. Tam stál jasan, který maminka milovala. Dala úřadu souhlas jen s podmínkou, že strom zůstane. To se opravdu stalo, a v době, když už byla těžce nemocná, jí svazarmovci překvapivě dali na strom novou budku náhradou za starou, shozenou vichrem. Jasan maminku o mnoho let přežil. Nakonec však poražen byl. Vždy na podzim ucpávalo jeho listí okolní okapy, které pak přetékaly. Navíc už se svými mělkými kořeny hrozil pádem.

Nedaleko našeho domku stojí u původní příjezdové silnice od Budějovic kaplička. To je poznávací znamení pro případné návštěvy, které k nám míří poprvé (a před kapličkou doleva....nebo naopak). Dříve byla obklopena několika vzrostlými lípami. V Týně bývaly časté a velmi silné bouřky. My, původem z činžáku na náměstí, jsme se tu cítily dost ohroženy. Když jsem přijížděla později na víkend z Budějovic, chodila jsem domů kolem těchto lip. Jednou mě zastihla cestou z autobusové zastávky taková bouřka, hromy a blesky, že jsme se se sestrou, která mi přišla naproti s deštníkem, doslova bály tudy projít. Naštěstí nás uviděli lidé z jednoho domku a zavolali na nás, ať se k nim jdeme schovat. Dnes už u kapličky lípy nejsou, ale v nejbližším okolí, hlavně v blízké Husově ulici, je jich stále dost. Mají název Husovy lípy a byly vysázeny v roce 1915, tedy 500 let po upálení Mistra Jana Husa.

K mým oblíbeným stromům patří ještě krásný kaštan na náměstí před kostelem sv. Jakuba. Překvapivě už roky odolává, narozdíl od jiných, útokům škůdce klíněnky. Nevím, jakou má zvláštní péči, ale každopádně jsou jeho listy i v pozdním létě napadeny jen minimálně.

Snad bych měla kromě našich někdejších ovocných stromů, jabloní a švestek, které už nejsou, připomenout i vysokou třešeň našich nejbližších sousedů, z níž nám léta dnes již nežijící soused přinesl vždy po našem příjezdu do Týna kyblík třešní. Dnes bychom se naplatily!

A tak chodím sídlištěm a obdivuji zvláštní symbiózu paneláků a vzrostlých stromů, posedím v parčíku na nábřeží Vltavy nebo se zastavím na školním dvoře a hledím na stromy, které jsem míjela před více než půl stoletím při svém úprku do školy, jako vždy na poslední chvíli.

Zdejší stromy jsou mým mládím i mou letní současností. Jsem ráda, že jim mohu alespoň tímto příspěvkem vyjádřit svůj obdiv a dík.