Ano, a já ho stále více obdivuji a vážím si ho. Nespočítaně toho musel ten můj chrám vydržet, ale stále ještě stojí. Je pravda, že dnes už na umělých základech, ale snaží se to zvládat. Základy má uměle zpevněné, ale asi dobře, protože se nehroutí. Tu a tam mu bylo něco odstraněno a řečeno, že to nevadí, protože to už stejně nebude potřebovat. No, možné to je a posléze pravdivé. Když se toho ale z chrámu odebere hodně, je to špatně a chrám by se mohl začít bortit. Nevím, jaké poškození ještě unese, ale jsem ráda, že stojí.
Když jsem byla mladá, tak jsem svému chrámu moc pozornosti nevěnovala. Snažila jsem se, aby byl přitažlivý pro opačné pohlaví a sloužil bezpečně ve všech směrech. Pokud sloužil, nebylo opravdu nutné si ho moc všímat. Chrám fungoval na 100% a dlouho. Pak najednou začal stárnout a trochu chátrat. V té době se z něho odstraňovaly ty tzv. nepotřebné součástky
Chrám tiše sténal a dával najevo, že se mu to moc nelíbí a že to zacházení není dobré. No, ale vždycky se vzpamatoval a já jsem na svůj chrám pyšná. Dávám na něj čím dál tím větší pozor a fandím mu. Síly ale ubývají a chrám se začíná otřásat v základech.
Už není tak krásný, už se tolik netřpytí na slunci, ale stále hrdě stojí. Jeho věže už nesahají do nebe a mám dojem, že chrám se i zmenšuje. Asi je to tím, že ty odebrané součástky přece jenom chybí.
Nechci si ale představit, že ten můj chrám opravdu spadne, ale jsem smířená s tím, že se to jednou stane.
