Jahody se červenají, měsíc červen přiletěl...
Jako každý rok si nenechám ujít tuto oblibu - samosběr jahod. Jahody mám moc ráda, tak tedy vyrážíme, do lesů, vod a strání, téměř na Šumavu. Máme s tím spojen i takový výlet, řidič odpočívá při nealko pivku či kávě a my "sokolíci" jdeme trhat. Jsou velké, pěkné, málo sladké, jde to celkem rychle. Vždy jednu řadu dva proti sobě, uličky jsou široké a srandy je také dost. Jsou zde sběrači z různých vesniček a měst. Chlapi lezou po kolenou a říkají, co bychom pro babičku neudělali. Těší se na dort s jahodami. Děti volají, takovou velkou jahodu jsme ještě neviděly. Nebo třeba se musíte bavit, když vedle vás jde dvojice se svým řádkem a před vámi trhá váš. Tedy každou rukou z obou stran trhá do kýble, tak ho má za chvíli plný. Ale nám to nevadí, protože nedojdeme ani do konce řádku a máme natrháno. Pani pokladní nám je zváží a zaplatíme. Jdeme si odpočinout do bistra a dáváme si široko-daleko známou jejich zmrzlinu.
Pokračujeme na náměstí a jeho okolí. Dáváme si oběd a hurá zpět domů zpracovávat jahody.
Upekla jsem asi 30 ks lívanečků s "kahudou" (jahody rozmixované s cukrem a zakysanou smetanou). Další dny kynuté knedlíky s tvarohem a naposledy piškotový dort s jahodami. A už mně zase zvoní telefon, kdy pojedeme na výlet a trhat. Ach jo, já asi pojedu i po třetí.
Jahody jsou neodolatelné. Tak zase někdy příště!
