Na den 24. května připadl Den parků a slaví jej ochránci přírody po celé Evropě.
Připomínají si tak důležitost nejen národních parků, ale i chráněných krajinných oblastí, lesů, zeleně podél rybníků i řek - prostě zeleně vůbec.
Včera nám po delší době u nás krásně napršelo, byl to celkem příjemný májový déšť, takže i celá krajina se přece jen trochu víc zazelenala. Dnes hned brzy ráno jsem se prošla zahrádkou, podívala se, kolik mi napršelo vody do přistavených kádí a jak dobře mám všechno zalito.
Tráva také hodně povyrostla, letos mám méně práce se sečením, protože syn má králíky a slepice, v rodině dcery jsou také slepice, a sena je proto moc potřeba. Už loni jsem sušila hodně, syn si seno v pytlích odvážel celou zimu. Takže jakmile to počasí dovolí, bude syn sekat a já sušit - i se na tuto práci těším, protože jsem to dělávala celé dětství i mládí a pak jezdila na vesnici za maminkou jí pomáhat sušit seno pro kozu, kterou měla do svých 90ti let.
Krásné záběry parků jsem dávala už do svých minulých článků často, dnes bych chtěla ukázat jen několik hezkých obrázků stromů, keřů a rybníku. Sucho nás všechny trápí tak jako ostatní, když jedu do okolních vesniček a vidím tolik vykácených stromů po kůrovcové kalamitě, je mi moc smutno.
Když vidím ty pusté paseky bez stromů v malebné chatové oblasti vesničky Suchý, kterou jsem nedávno projížděla na kole - zde padaly zase stromy po větrných smrštích - přímo bych nad tím plakala. Ale vidím, že už se krajina místy začíná sama obnovovat, a to alespoň z náletových břízek.
Jako úvodní fotografii jsem volila "Prosbu lesa", kterou jsem zachytila v Motorestu Samota v idylickém prostředí Chřibských lesů, kde je postavena budova ve stylu myslivecké hájenky s překrásně upraveným okolím.
"Prosba lesa" je celkem čitelná, přepisuji jen poslední větu:
Co láska k lesu vytvořila, nechť dobrá vůle uchová - to je skromné přání autora.
