Krásných míst je v naší vlasti skutečně mnoho. Záleží pochopitelně na preferencích každého návštěvníka. Někdo má raději hory, jiný zase památky, přírodu, vodu atd. Celá řada takových míst už byla představena v minulých článcích. A mne nemohlo napadnout nic jiného, než vám krátce představit místo, které je pevně zakotveno v mém srdci a kde jsem žil první dvacet dvě léta svého života.
Nelahozeves je turisticky velmi frekventované místo. Zejména kvůli dvěma jeho význačným pamětihodnostem. Tou první je rodný dům hudebního skladatele Dr. Antonína Dvořáka, ve kterém je jeho památník. Tou druhou pamětihodností je krásný renesanční lobkovický zámek, pyšně se vypínající nad železniční tratí děčínské dráhy.
A ti turisticky a fyzicky zdatnější mohou stihnout ještě autem návštěvu nedalekých Veltrus se zámkem, vybudovaným hraběcím rodem Chotků, ve stylu vrcholného českého baroka. Ale o Veltrusech psát nebudu. To je dostatečný materiál na samostatný článek. Kdo bude mít zájem, může si otevřít odkaz dole pod článkem.
Mou srdeční záležitostí je Nelahozeves a zejména Dvořákův památník, ve kterém naše rodina bydlela od konce druhé světové války až do smrti mých rodičů.
Historie obce Nelahozeves je velmi stará. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Nelahozevsi pochází z roku 1352, kdy už tu stál farní kostel sv. Ondřeje. Původně vlastnila panství Nelahozeves česká knížata a později pražská kapitula. Rozsáhlý zámek vybudoval ve 2. polovině 16. století Florian Gryspek z Gryspachu, velká postava české renesance a humanismu, se svým synem Blažejem. Poté se panství Nelahozeves dostává do vlastnictví roudnické větve Lobkowiczů.
Nejnovější nelahozevská historie je spjata s rozvojem velmi průmyslových Kralup a zejména se stavbou k.p. Kaučuk, v letech 1958 – 1963.
Antonín Dvořák, pozdější světoznámý hudební skladatel, se narodil v bývalé Engelhardtově hospodě v č. 12, která stojí naproti gotickému kostelíku sv. Ondřeje a jen malý kousek od železniční zastávky. Objekt byl v roce 1951 adaptován z vesnické hospody na Mistrův památník a zpřístupněn veřejnosti. Expozice je zaměřena zejména na skladatelovo dětství v Nelahozevsi a na jeho další životní osudy a dílo. Kdo se chce dozvědět více informací, nechť klikne na odkazy pod článkem.
Památník Dra. Antonína Dvořáka
Druhým významným objektem je již zmíněný renesanční zámek. Jedná se o jednu z nejkrásnějších renesančních staveb v Čechách. V roce 1993 byl zámek i budova Památníku Dr. Antonína Dvořáka v rámci restitučního řízení navrácen rodině Lobkowiczů. Rodu Lobkowiczů však nikdy nesloužil jako rodinné sídlo. Tím byl zámek v Roudnici nad Labem a Lobkowiczký palác ve Vídni. V zámku je v současné době instalována expozice „Pohled do šlechtického interiéru", detailně ilustrující životní styl vlivné šlechtické rodiny v Čechách 19. století. Podrobnější informace najdete opět na webových stránkách zámku.
Lobkowiczký renesanční zámek
Na tomto místě je však nutné připomenout, že nejen památkami a uměním je živ turista. Žíznivý a hladový návštěvník výše uvedených pamětihodností zde má několik možností. Přímo na návsi, pod budovou zámku a naproti malému parkovišti, je kavárna a restaurace s venkovním posezením. Druhým a moc pěkným prostorem, kde může návštěvník uspokojit své kulinářské choutky, je zámecká vinárna, přístupná ze zámeckého nádvoří.
A to nejlepší nakonec. Když jsem jednou opět navštívil Nelahozeves, sedl jsem si na chvíli na zábradlí naproti Památníku a díval se na místo, kde jsem strávil své mládí a trochu si zavzpomínal.
Marina Vltava, pohled po proudu směrem k Veltrusům
Když jsem se zvedl, všiml jsem si cedule, visící na plotě kostelíka naproti. Na té ceduli bylo napsáno Marina Nelahozeves. Byla to pro mne informace tak nečekaná, že jsem se zvedl, pozdravil průvodkyni památníku Janu, mladšího souputníka mého mládí, a poté nedočkavě nastartoval auto a pomalu dojel až na začátek Dvořákovy stezky, kde jsem Marinu objevil.
Objekt, postavený na břehu řeky, mne doslova šokoval. Tam, kde dříve bývala travnatá louka, svažující se postupně dolů k řece s malým domkem starého převozníka Hlaváčka, byla nyní vysoká terasa, na ní rozlehlý objekt se stylovou restaurací a kancelářemi, na dvoře venkovní restaurační sezení s grilem, dětské hřiště a na konci terasy budova penzionu s malým parkovištěm. A dole pod terasou zakotvená velká výletní loď a řada menších člunů a jachet. Tak jsem se posadil na venkovní terasu, popíjel kávu a při pohledu na řeku se mi z paměti vynořovaly drobné střípky dávno ztracených dějů jak pestrý kaleidoskop.
Kdo bude mít zájem a chuť po občerstvení v Marině se trochu projít, tomu doporučuji ještě příjemnou vycházku po Dvořákově stezce podél Vltavy směrem ke Kralupům.
Prosím potencionálního návštěvníka Nelahozevsi, aby si ve svém programu našel volnou chvilku a nelahozevskou Marinu určitě navštívil. Je to moc pěkné místo. Při pohledu na zvolna plynoucí Vltavu mu bude určitě chutnat cokoli.
Kdo se rozhodne navštívit tuto moji vísku i s jejími pamětihodnostmi, může, kromě užití vlastního auta, použít též dopravu železniční. Z pražského Masarykova nádraží nebo Nádraží Holešovice na zastávku Nelahozeves zámek to trvá asi 50 minut. Lze pochopitelně využít i směr obrácený, z Ústí, Lovosic a Roudnice.
https://nelahozeves.cz/
https://www.lobkowicz.cz/nelahozeves
http://www.marinavltava.cz/
https://www.zamek-veltrusy.cz/cs
Budova památníku s parkem a skladatelovou sochou
Antonín Dvořák, fotografie z roku 1886
Železniční zastávka Nelahozeves zámek
Pohled od nádraží k zámku
Cesta z návsi k zámku
Nelahozeves doby Dvořákovy, pohlednice Orbis
Pohled z Mariny směrem na Kralupy
Marina, vlevo budova restaurace s velkou terasou,
vzadu penzion a posezení s grilem