Buňka je řecky kythos, my jsme si to K změkčili na C a tak nauka o buňkách je cytologie a každá buňka má pojmenování podle své charakteristiky a druhou část ujišťující nás, že to je buňka Hepatocyt náležející k játrům (hepar), enterocyt je buňka výstelky střeva, erytrocyt je krvinka červená, zatímco leukocyt krvinka bílá a fagocyt krvinka požírající nepřátele. Buňky se dohadují mezi sebou tak, že vysílají molekuly, chemické posly s informací a tyhle informující molekuly se nazývají cytokiny. Ty nařizují, co se má stát a chyba může zastat, když doputují, kam nemají a tam způsobují děje, které se tam stát neměly a nejsou v pořádku
Cytokiny vyslané buňkami imunitního systému se nazývají interleukiny. Ty mají v popisu práce regulaci zánětu, což je univerzální proces, jímž se organismus vyrovnává s nepřáteli nebo nežádoucími okolnostmi. V celé velké rodině těchto chemických poslů máme jak interleukiny, které umí zánět vyvolat, tak které ho umí udržovat, a také takové, které ho tlumí. Když náš organismus napadnou choroboplodné zárodky (patogeny), nastupují složky první linie imunity, především makrofágy a NK-buňky, které dělají vše, aby je zlikvidovaly. Když to nezvládnou, nastupuje druhá linie, což jsou útočící T-lymfocyty a protilátky vyrábějící B-lymfocyty.
Prozánětlivé interleukiny umí zařídit plno chytrých dějů, například zvednou tělesnou teplotu a ta hubí bakterie. Nebo zařídí takzvané „nemocné chování“ (illness behavior) spojené s únavou a malátností, aby se organismus zbytečně nevyčerpával a jeho součástí je i prodloužený spánek, během kterého se mnoho imunitních složek zotavuje a také narůstá. Lidé i zvířata se mnohem lépe poperou s infekcí, když se dobře a dostatečně vyspí.
Už více než dvě století víme, že naprosté odebrání spánku může zabít; pokusné krysy v těchto podmínkách hynuly do dvou až tří týdnů. Nedostatek spánku jednoznačně škodí, rozsáhlé studie z poslední doby zahrnující miliony mužů i žen prokazují, že méně spánku než sedm hodin ve srovnání se spánkem osmihodinovým a delším významně zkracuje délku života. Nedostatek spánku je vnímán organismem jako stres a ten aktivuje prozánětlivé složky imunity. Ty se pak podílejí na takových problémech, jakými jsou obezita, cukrovka 2. typu (to je dnes všechno hodnoceno jako zánět), nedostatečné výsledky očkování a špatná paměť imunitních složek, která se podobně jako paměť psychologická nejvíce stabilizuje v nejhlubších spánkových stadiích. Ta je totiž velmi významná při opakovaném setkání s patogeny.
V běžném životě máme dvě zásadní spánkové poruchy: prodlouženou dobu usínání a probouzení po půlnoci. A když je smůla, tak se zkombinují. S věkem spánku ubývá a je více roztrhaný, tím spíš bychom měli dbát na jeho dostatečné množství. Poruchy usínání jsou z 90 % způsobeny našimi zlozvyky, přehnanou aktivitou večer, první krátkou ale z hlediska dalšího vývoje neblahou epizodou spánku před televizorem, světelným smogem a představou, že musíme usnout, jak ulehneme. Denní stres se nakumuluje večer, začneme v hlavě převalovat starosti a pak se vztekáme nebo strašíme, což organismus nabudí a spánek nepřichází.
Probouzení po půlnoci může být známkou nějaké tělesné poruchy (srdce, cukrovka, ledviny), ale také jeden z projevů deprese, a proto je žádoucí návštěva lékaře, zejména, když se začne rozsypávat celý rytmus spánku a bdění.
Přečtěte si také:
Radkin Honzák: Spánek není jen odpočinek (II.)
Radkin Honzák: Spánek není jen odpočinek (I.)
