Pak se dostaví druhé stadium, kdy se zpomalují mozkové vlny (a kdy se také odehrávají somnambulní stavy) a v tomto stadiu strávíme skoro polovinu spánkové doby. Další zpomalování mozkové elektrické aktivity je ve třetím stadiu a čtvrté má takový EEG obraz, že je nerozeznáme od hlubokého bezvědomí. Člověka lze vzbudit jen podnětem, který ho zabolí (nociceptivní podnět), ale kupodivu také oslovením jeho jménem (a to jde i v bezvědomí, lidé v komatu si pamatují po probuzení na ty, kteří přišli a oslovili je jménem). Tenhle sestup do hloubek nevědomí trvá něco přes hodinu a pak se organismus nabudí, oční bulby se začnou rychle pohybovat sem-tam (REM – Rapid Eye Movement), tep se zrychlí, dýchání prohloubí a je také značná aktivace v pohlavním ústrojí, u adolescentů může dojít až k poluci. To je čas, kdy se nám zdají sny, které zaspíme, pokud se nevzbudíme do pěti minut. Celý cyklus se ještě jednou opakuje a v druhé polovině noci se už k nejhlubším fázím nepropracujeme a zato přibývá REM stavů, což jsou jakási periodická nabuzení organismu, abychom nebyli celou noc v hlubokém bezvědomí a ze snu se většinou ráno probouzíme.
Spánek je řízen dvěma mechanismy: cirkadiánním, tedy podle cyklu světla a tmy vylučovaným melatoninem a homeostatickým, což je ospalost, která nastává určitou dobu po probuzení (za to jsou odpovědné adenosinové receptory a ty lze na nějakou dobu ošidit kofeinem). Standardně se nám oba cykly kryjí, jestliže ale někdo začne ponocovat do dvoz, ráno přespávat a odpoledne si dopřej dlouhý šlofík, pochopitelně nemůže večer usnout a když se tento zlozvyk táhne delší dobu, oba systémy se rozhádají a než se nadějete, je tu problém se spánkem. Proto volám: zachovejte si rytmus dne tak, jak jej určuje Slunce!
Měření délky a kvality spánku se provádí různým způsobem. Nejméně spolehlivé jsou dotazníky, kdy většina lidí své problémy přehání (což se prokazuje posléze objektivním měřením). O něco kvalitnější je spánkový deník, který denně uvádí dobu ulehnutí, dobu spánku a dobu opuštění teplého (ač někdy nevlídného) pelechu. Ještě přesnější je aktigraf, což je náramek zaznamenávající různé množství údajů: od pohybů (to je ten nejprimitivnější), přes tepovou frekvenci, svalové napětí a bůhvíco ještě. Ovšem nejpřesnější je polygrafický záznam celonočního spánku, který lze pořídit ve spánkové laboratoří a který zaznamenává EEG, EMG, oční pohyby, tep, tlak a další parametry a určí spolehlivě jak dlouho a v jakém stadiu strávil vyšetřený člověk noc.
Jak vypadá naše imunita, která je jedním ze tří řídících systémů, neboť má paměť i exekutivu, neboli výkonnou složku? Úplně první linií obrany jsou chemické látky umístěné na všech možných kontaktních plochách, kůži, sliznicích, ale i na spojivkách v oku, které umí ničit choroboplodné zárodky. Ty ještě do imunitního systému nepatří. Když nepřítel přes ně pronikne, jsou tu staré nespecifické prvky imunity s vrozenými vlastnostmi: bílé krvinky zvané granulocyty, dále monocyty, které se změní v makrofágy, jež umí napřed oblíznout a pak sežrat nepřítele, dendritické buňky, které roznesou informace o tom, jak nepřítel vypadá a NK-buňky zabíjející na potkání všechno cizorodé
Tahle linie obrany dokázala u některých jedinců zlikvidovat nájezd coronaviru, takže kromě několika malých obtíží vyplývajících ze vzájemného souboje, nic nepocítili, ale také nemají žádné protilátky, které by vznikly teprve na základě selhání této obrany a nástupu druhé linine imunity.
To jsou specifické prvky, které se napřed musí vyškolit. B lymfocyty v kostní dřeni a ty pak produkují protilátky a T lymfocyty se školí v brzlíku a samy útočí na choroboplodné zárodky. Některé B lymfocyty přetrvají a ty si pak pamatují, proti čemu vyrobily protilátky a když se něco podobného objeví příště, hbitě zapátrají v paměti a už protivníka ničí vypouštěním chemické obrany. Rovněž lymfocyty T si pamatují a cítí-li nepřítele, statečně se na něj vrhají. Zajímavé je, že stejně jako se na naučené věci přes den upevňuje paměť v nejhlubším spánku, také se v této fázi upevňuje i paměť imunitního systému.
Radkin Honzák: Spánek není jen odpočinek (I.)
