Tak i já provozuji home office. Jen doufám, že to bude do doby, než se situace uklidní a nebude mě při dojíždění hrozit nákaza, ostatně dopravci jsou nadále ve velmi omezeném režimu a někteří stále nejezdí vůbec, takže se ani do zaměstnání nedostanu. Věřím v moudrost své nadřízené, že si je vědoma mého seniorského věku a nebudu tak předčasně ohrožena nejen já, ale ani mé kolegyně, byť v partě je to prima. Ostatně, abych se soustředila na pracovní výkon, nemohu v hlavě zároveň řešit, zda nadále mohu pracovat z domova. Ono stejně řešení je jen jedno, buď je dojíždění reálné nebo ne a pak není co řešit. Jen pracovat dále přechodně z domova a posouvat se k výsledkům. Vlastně mám štěstí, že je mi to umožněno, u řady zaměstnání to možné není.
Proč tento článek? Proto, že se mi líbí, jak máme najednou k sobě blíž. Ostatně vždy, když jde do tuhého, umíme být sobě nablízku. Je jen smutné, že to tak nebývá vždy. Musela přijít tato událost, aby si lidé uvědomili, že nic v životě není samozřejmostí?
My, co jsme v životě prošli těžkými chvílemi to víme dávno. Nejen to, že ve vteřině se nám může změnit život, ale hlavně to, že život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas malichernostma, honěním se za majetkem, věcma, které k životu vlastně vůbec nepotřebujeme. Co potřebujeme je život prožít, pokud možno s někým ty chvíle sdílet. Být tu pro druhé, protože jen tak má život smysl. A tím nemyslím jen rodinu, ale pro osamocené seniory, pro pejsky z útulku nebo třeba jen pro sousedy, se kterými se vídáme v domě. Ostatně já jednu takovou prima paní mám. Je to Vlasta, chůvička Megí. Nebýt jí, tak ani za prací dojíždět nemohu. Ona je tu nejen pro Megí, ale i pro mě. A tak ji alespoň někdy potěším kytičkou ap. Často mi říká, já ale nemám svátek. A o tom to je, být tu pro druhé nejen o svátky.
Nedávno mě pobavilo foto zde na Íčku Zuzky, komentář k němu - rozkvetlou třešeň už bych měla, teď to ostatní... Ano, obejmutí, stisk dlaně, polibek nejen na 1.máje. Stejně tak mě často zaujme jeden "típek" na Fejsbůku, ten byť s humorem sdělil cosi podobného v předvečer prvního májového dne. Byť jde o úspěšného umělce, ten dotek lásky mu viditelně chybí. Cit muže a ženy. Vlastně jsem si nejednou kladla otázku, proč je sám...? Úspěšný muž s charisma. Jako bychom se obávali se otevřít druhým naplno, ale proč? Vždyť ty "instantní" kontakty na sítích jsou sice fajn, sdílet okamžiky života, pohnutky mysli, ale vztah dvou lidí to nenahradí. A tak se lidé často míjejí, přesto, že cítí, že ta pravá harmonie by mezi nimi byla. Pokud ale nikdo neudělá ten první krok, život dál si poběží ten svůj "maraton" a do cíle doběhneme sami... Přesto právě vám, kdo sami jste, poslechněte si píseň Máji Velšicové "Holuběnka" na YouTube. Pohladí duši žen i mužů. Poslal mi ji Luky, on ví, co je nám blízké.
I proto se mi líbí, že v této době pomáhají seniorům mladí, vznikla i linka myslím, kde si s nimi popovídají a usnadní jim dobu izolace.
Mám i kamaráda Lukyho. Teď nám moc chybí výlety, tak aspoň do přírody, do toho našeho lesa chodíme, kde aspoň chvíli bez těch roušek se můžeme nadechnout toho jarního vzdoušku, byť by to chtělo častější deštík aby bylo lépe nejen nám, ale i stromům, přírodě, ptáčkům...
Snad mnohým konečně dojde, že nejsme páni tvorstva, že skutečný život navrátit by se měl k pokoře, lásce, pomoci potřebným. Žít ne za každou cenu v blahobytu, ale zanechat tu stopy, aby se za nás příští generace nemusely stydět.
Smutné je, že ani v této nelehké, omezující a u mnohých život ohrožující době mnohým nedošlo, že byť se nám to nelíbí, je třeba lecos dodržovat. Vidím to kolem sebe. Lidé ve skupinkách, bez roušek. Jsou to ti, co si díky svému věku myslí, že jim nic nehrozí. Nechápu, oni by zřejmě pochopili vážnost situace, až by sami leželi na JIPce a šlo jim o život. Egoisté, myslící jen na sebe.
Tuhle jsem si poslechla rozhovor s režisérkou filmu Šarlatán, který snad brzy v kině konečně uvidím. Dle ní nesmíme dopustit, aby naše životy byly v rukou politiků. Pravda, o to důležitější ale je zvolit ty dobré ve volbách, byť já se obávám, že dobrý politik snad ani neexistuje... I proto místo sledování zpráv si raději pustím muziku, či si přečtu dobrou knihu, také mám ráda mluvené slovo, těším se, až si poslechnu Vyšehradské mýty, už poslouchám Bílého tesáka.
A důležitý je pro mne relax v době volna, abych nabrala tolik potřebných sil tuto dobu zvládnout.
Ke článku připojuji mix snímků. Jsou ze života. Ani ten není jednostranně zaměřen a je jen na nás, jakými pěšinkami se vydáme. Jeden zaujal členy skupiny na Fejsbůku, byť na něm je jen májka. Ale text ke snímku je nyní všem velice blízký. "Pod horami Krušnými. Až do nebe, všemu navzdory..."
Tak i vy, čtenáři "Íčka", žijte naplno, byť přechodně omezeně, všemu navzdory. Pevné zdraví nám všem. A k poslechu mj. doporučuji na YouTube vokální kvarteto Bohemia Voice svatováclavský chorál, prostou modlitbu ke sv. Václavu, patronovi české země. Kéž vyslyšel by nás...
Eva, Luky & Megí
